Book review #9

Letní prázdniny jsou za námi. Měla jsem v plánu více číst, ale nedopadlo to podle mých představ, a tak jsem se rozhodla napsat knižní shrnutí za oba měsíce – červenec i srpen. Pojďme se tedy na těch sedm statečných podívat!

 

Julie Caplin: Cukrárna v Paříži

Samozřejmě nesměl chybět jeden z dílků Romantických útěků. Tentokrát jsme se společně s Ninou vydali do romantické Paříže, kde měla vypomáhat kamarádovi svého bratra s cukrářským kurzem. Příběh je tedy plný nejen francouzských cukrovinek, ale i krásných míst napříč celou francouzskou metropolí.

Jednalo se o třetí knihu, kterou jsem od autorky četla. Jak jsem již určitě psala v některém z předešlých shrnutí, pro autorčiny knihy mám v jistém smyslu slabost, protože jsou neskutečně oddechové a milé. Cukrárna v Paříži pro mě ale zatím byla nejslabší. Ani jednu z hlavních postav jsem si skoro neoblíbila, jejich chování mě opravdu vytáčelo a celé mi to přišlo takové málo uvěřitelné. Takže se těším, až si náladu zlepším u dalšího dílu.

 

J. P. Delaney: Věř mi

Na tenhle kousek jsem narazila úplnou náhodou. Audioknihu totiž namluvila má milovaná Veronika Khek Kubařová, takže jsem si to zkrátka musela poslechnout. Sledujeme příběh mladé herečky, která se připlete pod nohy detektivům, kteří ji přijmou jako svého zvěda. Seznámí ji s pohledným mužem a pozorují, co na něj dokáže vyčenichat.

Nebylo to asi přesně to, co jsem očekávala, i tak mě to ale svým způsobem bavilo. Čeká vás hodně zvratů, u nichž si občas poklepete na čelo a nebudete chápat, co se to právě stalo. Hlavní postava mi ale byla docela sympatická. Každopádně ohledně konce si nemohu vytvořit názor dodnes, a to jsem knihu dočetla před měsícem.

 

Anthony Doerr: Jsou světla, která nevidíme

Na tenhle počin mě lákalo už více lidí. Ústřední postavou je nevidomá dívka, kterou sledujeme od jejího dětství až po dospělost. Děj se odehrává během války a vypráví dívčin každodenní život s tatínkem, jenž pracuje v muzeu. Jednoho dne ale musejí kvůli válce utéct.

Na knize mě asi nejvíc bavila její první polovina, kdy byl popsán dívčin každodenní život, její radost z knih v Braillově písmu a jak ji otec učil počítat kroky k některým místům. Další vývoj událostí mě až tolik nezaujal. I tak ale ve mně vyvolal menší úzkost, jak jednoduché je manipulovat s nevidomým člověkem. Posledních pár stran jsem prakticky přeskákala, příběh mě už tolik nezaujal.

 

Ladislav Zibura: Prázdniny v Česku

V minulosti jsem se již dvakrát rozhodla Ziburovi dát šanci. Jeho počin Prázdniny v Česku ve mně vyvolával mnohá očekávání, ale ta ve výsledku nebyla naplněna. Ladislav Zibura popisuje své dvouměsíční putování po koutech České republiky (a polských hranic). Vypráví místní příběhy, seznamuje nás se zajímavými rodáky…

I tak mi to ale všechno přišlo hrozně prvoplánové, nastavované a zkrátka málo uvěřitelné. Jeho zahraniční cestopisy ve mně vyvolaly lepší pocity. Nakonec jsem celou knihu přelouskala jen proto, že jsem se bavila nad jeho příhodami z cest autem, ale především nad osudem jeho prvního auta.

 

Alberto Pez: Zombíkovy narozky

Jednou byly u nakladatelství Meander velké slevy na určité tituly, a tak jsem se rozhodla rozšířit si knihovničku literatury pro děti o tři tenké knížečky. První z nich jsou Zombíkovy narozky. A z názvu se už vlastně dozvíte úplně všechno, co potřebujete. Pár stránek plných krásných ilustrací se podle mě zalíbí každému malému čtenáři.

Jediné, nad čím jsem se u této knížky pozastavila, bylo slovo „šou (show)“. Vyvolalo to ve mně otázky, do jaké míry je vhodné používat tuto počeštěnou formu výrazu. Na jednu stranu to chápu, protože je to pro malé čtenáře alespoň snáze vyslovitelné. Na stranu druhou si říkám, že děti přijdou do styku s angličtinou už v opravdu útlém věku a nepřijde mi vhodné motat jim hlavičky „špatně napsanými tvary“.

 

Alberto Pez: Tajný život blech

Druhá knížečka od tohoto autora nebyla sice tak poutavá na ilustrace, ale i tak v sobě skrývá v celku pěkný a jednoduchý příběh, který dává dětem a jejich rodičům prostor pro jeho rozšíření a dovyprávění. Ústřední postavou je kocour, kterého trápí blechy. No a zbytek Vám neprozradím, ale mohu slíbit, že konec je skutečně edukativní.

 

Liniers: Velký mokrý balónek

Tuhle publikaci bych směřovala spíše do kategorie komiksu. Pomocí drobných a pečlivě nakreslených ilustrací sledujeme sobotní dovádění dvou dětí. Žádnou velkou pointu v tom nehledejte. Na knížce mě mrzelo jen to, jak malé jsou nejen obrázky, ale i samotný text. Vzhledem k tomu, že je určena pro malé čtenáře (i když především po vizuální stránce), domnívám se, že by děti ocenily spíše větší ilustrace.