Vzpomínkové okénko: Paříž
Paříž, hlavní město Francie a takřka symbol pro lásku, romantiku a podobné. Je tomu již několik let, co jsem i já tohle místo navštívila v rámci školního výletu, a když se na ty časy dívám zpětně, trochu mě mrzí, že jsem si tehdy neuvědomovala, kde to vlastně jsem. Vítejte u prvního článku z takové menší nostalgické série – dnes si povíme něco o mé několikadenní návštěvě Paříže.
Francii
jsem navštívila v roce 2014 (a teď vážně střílím od boku, ale opravdu to
snad bylo v tomhle roce) v rámci dvoutýdenního školního zájezdu do
zahraničí. Kromě dalších francouzských měst jsme samozřejmě i na tři nebo čtyři
dny zakotvili v Paříži. A nebudu vám lhát, dodnes jsou mé pocity dosti
rozporuplné.
Paříž
je opravdu krásné město, pokud se zaměříte na památky, kulturní zajímavosti,
kavárničky, parky. To téhle královně prostě nelze upřít. Jinak mě tohle město
ale spíše zklamalo a neměla jsem z něj vůbec dobrý pocit. Necítila jsem se
v něm bezpečně.
Zaprvé
je to město, kde je neskutečné množství lidí, a to zkrátka není na mě. Zadruhé:
jakmile neumíte francouzsky a chcete se dorozumět anglicky, musíte se připravit
na to, že nad Vámi budou asi trochu rodilí Francouzi ohrnovat nos. Zatřetí – a berte
teď v potaz, že nejsem rasista ani nic podobného – zde žije spousta
muslimů, černochů a podobných lidí, s nimiž bych na první dobrou neměla
problém, ale když jde člověk po ulici široké jak nevím co a někdo z těchto
lidí do vás prostě schválně narazí… Nemluvě o tom, že se nám po hotelu
potulovali dost divní lidé a člověk se zkrátka necítil dvakrát komfortně,
zvláště po zjištění, že jedné spolužačce z pokoje zničehonic zmizelo
několik desítek euro.
Navštívili
jsme asi ty největší dominanty Paříže, mimo jiné i slavný Louver, abychom se
podívali na Mona Lisu. Znechutil mě už fakt, že jsme se s kamarádkou doslova
musely hádat s ostrahou, aby nás pustily do jedné části Louveru, protože
nám bylo jen sedmnáct a neměly jsme doprovod (proč teda pouštíte dovnitř školní
výlety?). Pak jsem se trochu pozastavila nad lidmi, kteří před tím pidi
obrázkem od da Vinciho stáli klidně i dvacet minut… Připravte si nervy, pokud
se sem opravdu chcete vydat.
Já
nepopírám, že je Paříž nádherné město a má oku co nabídnout. Výhled nejen z Eiffelovky
na celé město je dech beroucí. Dokonce jsme ochutnali zmrzlinu z růží, u
které si dnes jen vybavuji, že jsem ji přirovnala k meruňce křížené s malinami.
Notre-Dame je rozhodně místo, které by člověk měl vidět na vlastní oči a doslova
mi pukalo srdce, když jej před pár lety zachvátil požár. Také doporučuji
navštívit Centre Pompidou, je to impozantní stavba. A nezapomeňte ochutnat
pravé francouzské croissanty!
Dejte
na sebe ale pozor. Není to tak úplně mírumilovné město, jak by se z knížek
a seriálů mohlo zdát. Podvodníci a zlodějíčci jsou všude a nestojí to za
zkažený výlet.
Abych
to nějak shrnula – čtyři dny v Paříži mi bohatě stačily k tomu, abych
si uvědomila, že jednou mi ta návštěva stačila. Neberu nikomu to, že to město
má rád, že se tam rád vrací. Pro mě to ale byl jeden velký stres a obavy.
O tom, že v Paříži není bezpečno jsem už slyšela. Ale strašně ráda bych tam zavítala. Především kvůli Eiffelovce, protože ta se mi šílené líbí a chtěla bych ji vidět večer. Je to romantické město a to je něco pro mě. Snad se mi tento sen jednou splní. :-)
OdpovědětVymazatNávšteva Paríža ma láka, to priznávam. Ale tiež by som asi bola plná obáv. Tiež by som tam ale šla asi len raz. Viac ma lákajú iné miesta v Európe. :)
OdpovědětVymazatPaříž byla vždy číslo jedna na mém seznamu destinací, které bych chtěla navštívit. V poslední době jsem ale zaznamenala velké množství ne úplně kladných ohlasů, a to nejenom z různých článků a příspěvků na internetu a sociálních sítích, ale také od mých kamarádů. Jak se to opakovalo pořád dokola, nějak jsem ztratila chuť tam jet a vždycky jsem raději upřednostnila jiná města :o)
OdpovědětVymazatJa som nikdy nemala v obľube Paríž a toto "mestečko" nie je na zozname mojich top destinácii, no z tvojho popisu je cítiť ako sa ti tento výlet páčil.
OdpovědětVymazat