Vzpomínkové okénko: Paříž

Paříž, hlavní město Francie a takřka symbol pro lásku, romantiku a podobné. Je tomu již několik let, co jsem i já tohle místo navštívila v rámci školního výletu, a když se na ty časy dívám zpětně, trochu mě mrzí, že jsem si tehdy neuvědomovala, kde to vlastně jsem. Vítejte u prvního článku z takové menší nostalgické série – dnes si povíme něco o mé několikadenní návštěvě Paříže.

 

Francii jsem navštívila v roce 2014 (a teď vážně střílím od boku, ale opravdu to snad bylo v tomhle roce) v rámci dvoutýdenního školního zájezdu do zahraničí. Kromě dalších francouzských měst jsme samozřejmě i na tři nebo čtyři dny zakotvili v Paříži. A nebudu vám lhát, dodnes jsou mé pocity dosti rozporuplné.

Paříž je opravdu krásné město, pokud se zaměříte na památky, kulturní zajímavosti, kavárničky, parky. To téhle královně prostě nelze upřít. Jinak mě tohle město ale spíše zklamalo a neměla jsem z něj vůbec dobrý pocit. Necítila jsem se v něm bezpečně.

Zaprvé je to město, kde je neskutečné množství lidí, a to zkrátka není na mě. Zadruhé: jakmile neumíte francouzsky a chcete se dorozumět anglicky, musíte se připravit na to, že nad Vámi budou asi trochu rodilí Francouzi ohrnovat nos. Zatřetí – a berte teď v potaz, že nejsem rasista ani nic podobného – zde žije spousta muslimů, černochů a podobných lidí, s nimiž bych na první dobrou neměla problém, ale když jde člověk po ulici široké jak nevím co a někdo z těchto lidí do vás prostě schválně narazí… Nemluvě o tom, že se nám po hotelu potulovali dost divní lidé a člověk se zkrátka necítil dvakrát komfortně, zvláště po zjištění, že jedné spolužačce z pokoje zničehonic zmizelo několik desítek euro.

Navštívili jsme asi ty největší dominanty Paříže, mimo jiné i slavný Louver, abychom se podívali na Mona Lisu. Znechutil mě už fakt, že jsme se s kamarádkou doslova musely hádat s ostrahou, aby nás pustily do jedné části Louveru, protože nám bylo jen sedmnáct a neměly jsme doprovod (proč teda pouštíte dovnitř školní výlety?). Pak jsem se trochu pozastavila nad lidmi, kteří před tím pidi obrázkem od da Vinciho stáli klidně i dvacet minut… Připravte si nervy, pokud se sem opravdu chcete vydat.

Já nepopírám, že je Paříž nádherné město a má oku co nabídnout. Výhled nejen z Eiffelovky na celé město je dech beroucí. Dokonce jsme ochutnali zmrzlinu z růží, u které si dnes jen vybavuji, že jsem ji přirovnala k meruňce křížené s malinami. Notre-Dame je rozhodně místo, které by člověk měl vidět na vlastní oči a doslova mi pukalo srdce, když jej před pár lety zachvátil požár. Také doporučuji navštívit Centre Pompidou, je to impozantní stavba. A nezapomeňte ochutnat pravé francouzské croissanty!

Dejte na sebe ale pozor. Není to tak úplně mírumilovné město, jak by se z knížek a seriálů mohlo zdát. Podvodníci a zlodějíčci jsou všude a nestojí to za zkažený výlet.

Abych to nějak shrnula – čtyři dny v Paříži mi bohatě stačily k tomu, abych si uvědomila, že jednou mi ta návštěva stačila. Neberu nikomu to, že to město má rád, že se tam rád vrací. Pro mě to ale byl jeden velký stres a obavy.