Přečteno za listopad 2021

Mé čtecí návyky již dávno nejsou takové, jaké bývaly dříve. I když popravdě řečeno, asi jsem nikdy nebyla zas tak velká čtenářka, jen mě k tomu nutila škola. A právě i kvůli škole jsem tak nějak ztratila chuť číst, stala se ze mě neskutečná skeptička a každá kniha, která se mi dostane do ruky, je předem odepsaná a musí mě hodně překvapit, aby nebyla. Ať žije syndrom bohemistů. Přesto jsem za uplynulý měsíc přečetla čtyři knihy, o které bych se s vámi chtěla podělit.

Nina Špitálníková: Svědectví o životě v KLDR

Knihy oceněné literární cenou Magnesia Litera u mě většinou pohoří. Tahle publikace mě ovšem přesvědčila o tom, že minimálně v kategorii Litera za publicistiku si vždy vyberu a většinou to není velké zklamání. A přesně to byl případ Svědectví o životě v KLDR.

Jedná se o soubor několika rozhovorů s uprchlíky z KLDR za vlády posledních třech Kimů. Respondenti jsou jak staří, ale také mladí lidé, se kterými se autorka setkala v Jižní Korey. Vyprávějí o každodenním životě v diktatuře, o práci, rodině, vojenské povinnosti a dalších zkušenostech. Osobně mi nejvíc vyrazilo dech, když jsem četla pasáže týkající se žen, ženství, těhotenství, znásilňování a přístupu k menstruaci. Holky a ženy, buďme velice, převelice rády, že žijeme ve společnosti, ve které žijeme. Je to opravdu děsivé.

 

Alice Oseman: Srdcerváči, kniha druhá

První kniha z této série mě příliš nenadchla, a tak jsem byla sama překvapená, když jsem se rozhodla přečíst si knihu druhou (a trochu mě k tomu donutila výzva na Databázi knih). Druhý díl se mi líbil o poznání víc, i tak to ale není styl, který bych vyhledávala. Je to na mě až příliš pohádkové, příliš předvídatelné. Pokud ale máte rádi komiksy, příběhy s LGBT tematikou a tak trochu pohádky. určitě se vám to bude líbit.

 

Julie Caplin: Kavárna v Kodani

Po letech jsem se k této knize dostala i já, a že jsem se na ni chystala opravdu dlouho. Příběh je to opravdu milý vypráví o cestě mladé píáristky Kate a šestice novinářů do Kodaně, kde mají nasávat atmosféru hygge a pokusit se pochopit, proč jsou Dánové nejšťastnějším národem na světě.

Zprvu mě nebavil pomalý rozjezd, nicméně kapitoly odehrávající se v Kodani si získaly mé srdce. Asi jsem si ani k jedné postavě nevybudovala tak hluboký vztah, ale bylo to příjemné čtení na podzimní večery s čajem. Pokud sháníte milé a pohodové čtení, Kavárnu v Kodani vám rozhodně doporučuji.

 

Veronika Lechnerová: De(bil)níček

Už nějaký ten pátek poslouchám Verčin podcast Čas kávičky a vlastně jsem byla i u zrodu její knihy De(bil)níček, kdy jsem jí přispěla přes Pointu na její vydání. Kniha se mi nicméně do ruky dostala až nyní z knihovny.

Máte-li rádi cizí neštěstí, je tohle rozhodně kniha pro vás. Verča své příhody vypráví stejným stylem, který je vlastní i jejímu podcastu. K mé smůle jsem knihu ale asi četla příliš pozdě, jelikož jsem některé ty příhody znala již ze střípků právě z Času kávičky. Tuhle útlou publikaci budete mít přelouskanou za jedno odpoledne, pobaví vás, ale nezaručuji, že vám v srdci zůstane navždy.

 Jaké knihy jste v listopadu přečetly vy?