Book review #4

Poslední únorový den a s ním přichází i další book review. Ačkoli byl únor opravdu krátký a mám pocit, že utekl abnormálně rychle, mám tu pro vás dnes osm přečtených knih, o něž bych se chtěla podělit. Bude to skutečně všehochuť, ale často se jedná o knižní jednohubky, které vám nezaberou víc než jedno odpoledne.

Alice Oseman: Srdcerváči, kniha třetí

O druhém dílu této komiksové série jsem vám psala už ve svém prvním (tuším listopadovém) review. Charlie a Nick nás opět vezmou na procházku po docela trnité cestě jejich vztahem. Ve druhém díle se řešilo téma coming outu, ale šlo hlavně o rodinu a přiznání se sami sobě. V knize třetí stojí oba kluci, zejména tedy Nick, před nelehkou otázkou, kdy a jak se „vyoutovat“ před svými kamarády a spolužáky. Příběh nás tentokrát zavede i do zahraničí, kde navštívíme s hrdiny Paříž. Platí tedy to, co posledně – pokud máte rádi LGBT tematiku, milé vyprávění a komiks, tohle byste rozhodně neměli minout.

 

Alexandra Oliva: Poslední

Tahle kniha mi v knihovničce strašila od dubna 2020. Koupila jsem ji za asi stovku v nějaké slevě, protože na ni jedna z bookstagramerek, které sleduji, měla recenzi a kniha mě zkrátka zaujala. To jsem ale ještě netušila, co mě teprve čeká.

Po dvou letech jsem ji tedy z knihovny vytáhla a pustila se do ní. Příběh pojednává o reality show (představte si něco mezi Hunger Games a Survivorem), v níž mají soutěžící jediný úkol – přežít. Autorka nám předkládá dlouhé kapitoly, během nichž se dozvíme prakticky o všem, co která postava dělá. Pak je tu ale druhá linie vyprávění, a to z pohledu jedné ze soutěžících, tentokrát ale už putuje na vlastní pěst. Problém je v tom, že už tak úplně není ve hře.

Do ruky se mi tedy dostala kniha, kterou bychom mohli zařadit mezi žánry sci-fi a postapokalyptika. Nápad mi přišel naprosto skvělý, zpracování mě ale dost posadilo na zadek. V pasážích, kde jsou všechny postavy, jsem se neskutečně ztrácela v tom, kdo je kdo (doteď to nevím), vadilo mi střídání kapitol z různých pohledů, postavy mi byly příšerně nesympatické. A konec? Pomineme teď fakt, že jsem se radovala, že je konečně konec, nicméně mi přišel takový nedotažený a čtenáře spíše naláká, aby si lámal hlavu, jak to teda dopadlo. Za mě tedy velké zklamání.

 

Jack Kerouac: Kniha haiku

Po předešlé katastrofě to chtělo trochu pohladit duši, a proto jsem sáhla po tenké sbírce haiku od amerického beatníka Jacka Kerouaca. Pokud nevíte, co je haiku, jedná se o druh japonské poezie, která má svou pevnou strukturu a pojednává nejčastěji o přírodě nebo nějakém pomíjivém okamžiku. Panuje názor, že haiku nemá v jiných jazycích než japonštině takový účinek na čtenáře, pro mě Kerouacova sbírka ale byla skutečnou meditací a vřelým objetím.

 

Bohumil Říha: Honzíkova cesta

Kdo by tuhle knížku z dětství neznal, že? Proto se nezaměřím na recenzi, ale spíše se vám pokusím vysvětlit, proč jsem knihu po letech oprášila. Už během bakalářského studia nám na jednom semináři řekli, že Honzíkova cesta je skvělou ukázkou komunistické propagandy a zároveň cenzury po roce 1989. Jako malá jsem měla doma vydání po roce 1989 (modrá obálka), před rokem 1989 ale kniha vycházela v kapku jiné podobě (na obálce je modrý a zelený pruh). A právě zmíněné staré vydání jsem nikdy nečetla, tudíž jsem neodolala a rozhodila sítě, zda by mi jej někdo nepůjčilo. Stalo se a já si tak mohla sama porovnat, jak moc bylo do této dětské knížky zasahováno po roce 1989 – například bylo zcela vymýceno slovo „družstevní“. Je to zkrátka zajímavé porovnat.

 

Fredrik Backman: Úzkosti a jejich lidé

O téhle knize mi řekla kamarádka, a dokonce jsem s ní byla, když si ji kupovala. Zařadila jsem si ji proto na pomyslný seznam, a když jsem na Netflixu objevila stejnojmenný seriál, donutilo mě to knihu si konečně přečíst. Každopádně bude asi těžké zformulovat, co ve mně zanechala.

Úzkosti a jejich lidé je příběh o nepovedené bankovní loupeži, rukojmích a blbcích (tak nějak to popisuje i sám vypravěč). Sledujeme současně dvě dějové linky – dění v bytě plném „rukojmí“ na straně jedné a policejní výslechy těchto „rukojmí“ na straně druhé. Čím více do příběhu pronikáte, tím více zjišťujete, jak je šíleně zamotaný a propletený a že každý má svého kostlivce ve skříni a něco, co ho provází už řadu let.

Z názvu by se mohlo zdát, že bude celá kniha laděna do vážného motivu. Ono to tak ale úplně není. Celý příběh je tak nějak extrémní, až absurdní, takže jsem se často zasmála i tomu, co nebylo úplně vhodné. Postavy jsou rovněž dost vyhrocené a nad jejich myšlenkovými pochody budete jen nevěřícně kroutit hlavou. Současně ale v celé knize najdete spoustu skvělých myšlenek. Je to zkrátka celé takové chaotické, ale ve výsledku dobré.

 

Ayobami Adebayo: Zůstaň se mnou

Posledních několik měsíců vnímám, že se mnou určitá témata z knih dokáží opravdu zamávat. Ať už to byla kniha Svědectví o životě v KLDR, nebo třeba právě tato, Zůstaň se mnou. Jedná se o příběh nigerijské ženy Yejide a jejího manžela. Ústřední postavou je však sama Yejide a fakt, že už nějakou dobu nemůže otěhotnět. Tchyně se proto rozhodne najít svému synovi druhou ženu, se kterou bude mít děti, ačkoli to on odmítá. Yejide je tedy postavena do nepříjemné situace a začne ze všeho bláznit. Víc vám neprozradím, ale musím poznamenat, že příběh je to opravdu silný. Sledujeme v něm osud této ženy, s čím se jako „neplodná“ musí potýkat a jak je na ni pohlíženo. Vřele doporučuji všem, kteří se chcete zase něco nového dozvědět o jiné kultuře.

 

Ivan Wernisch: Almara

Teď už to bude docela krátké, nebojte. Almara je nejnovější sbírka českého básníka Ivana Wernische. To, co na jeho poezii obdivuji a mám ráda, je jeho hravost. Dokáže podat každodennost a rutinní záležitosti jako něco hravého – ať už doslova, nebo jen slovně. Doporučuji, pokud hledáte nějakou dobrou českou současnou poezii.

 

Karel Čapek: Zahradníkův rok

Na závěr přidávám ne tak známou knihu českého klasika. Zahradníkův rok vám toho dějově moc nedá, prakticky vám to asi celkově nic nedá, mně to ale dalo jediné – klid na duši. Po téhle knížce jsem sáhla v den, kdy se na Ukrajině začalo to všechno dít a dolehla na mě jakási úzkost. Sehnala jsem si tenhle text jako audioknihu a prostě u toho meditovala.

V knize se dočtete o tom, jak to během roku chodí na zahrádce. Dočtete se o všemožných květinách a rostlinách, co by se kdy mělo na zahradě dělat, a pokud vám je tohle téma cizí, můžete si u toho alespoň trochu pročistit hlavu.