Přečteno za prosinec 2021

Po krátkém hloubání a bloumání jsem se rozhodla, že budu tyhle měsíční souhrny knížek psát asi pravidelně, pokud tedy budu mít přečtené nějaké zajímavé knihy. A tak jsem se ani nenadála a je tady téměř konec prosince, to znamená další čtveřice knih, o něž se s vámi chci podělit – fantasy, romanťárnu, „knížku pro děti“ a sbírku poezie.

Leigh Bardugo: Šest vran

Příběh se odehrává v Ketterdamu dva roky po událostech odehrávajících se v autorčině prvotině Griša. Sledujeme šestici postav žijící na okraji společnosti, která se vydá za nelehkým úkolem – vloupat se do Ledového paláce. Každá kapitola je vyprávěna z úhlu jiné postavy, a tak se čtenář může daleko více dozvědět o psychologii jednotlivých protagonistů – což je příjemná změna oproti zmiňované Griše.

Kniha se mi opravdu líbila. Prakticky každou postavu jsem si svým způsobem zamilovala. Nyní mám rozečtené pokračování, Prohnilé město, ale to nejspíš dočtu až někdy během ledna.

 

Petra Soukupová: Kdo zabil Snížka?

O téhle dětské knize jsem se poprvé doslechla na hodinách literatury pro děti a mládež na vysoké. Když nám o ní doc. Malý vyprávěl, vzbuzovala ve mně zvědavost, protože svým tématem je dosti kontroverzní. Vypráví příběh holčičky, která dostala psa jménem Snížek. Postupem času ale zjistila, že její psí miláček je hluchý. Vše došlo až do chvíle, kdy jednou Snížka našla mrtvého u silnice.

Asi by to nebylo nic zvláštního, ale kontroverze, jež se kolem této knihy točí, je zaměřená na téma smrti v dětské knize. Vypravěčkou příběhu je zmiňovaná holčička a musím uznat, že jí autorka často do úst vkládá opravdu surová slova, která bych v knize pro děti nečekala, a některé obrazy jsou rovněž dost surové. Nejsem si jistá, že bych někdy byla schopná svému dítěti dát něco takového přečíst, ale to je asi otázka vkusu každého.

 

Antonie Nováková: Být s tebou

Být s tebou je kniha, která přišla na svět díky Pointě. Pokud byste se chtěli dozvědět něco víc o autorce, mrkněte na můj rozhovor s ní. Jedná se o romantický příběh, v jehož středu stojí dvojice Madden a Vaja, dvě zraněné duše, jež hledají nejen cestu životem, ale také sami k sobě.

Pokoušela jsem se v potaz co nejvíce brát fakt, že se jedná o autorčinu prvotinu, i tak jsem si nemohla pomoct a jsem z četby kapku zklamaná. Vadily mi opakující se scény, opakující se konce setkání. Ani k jednomu z protagonistů jsem si nevybudovala žádný vztah – oba mi přišli hrozně nesympatičtí, především Vaja. Styl je opravdu jednoduchý, někdy mi přišel až příliš jednoduchý. Osobně bych se obešla bez popisu, co má která postava na sobě a jaké má vlasy. Výhodou však je, že se kniha hrozně dobře a rychle četla. A to i navzdory tomu, že jsem se na začátku kapku ztratila v postavách, bylo jich v jedné chvíli až moc.

Co se týče vztahu Maddena a Vaji – jsem z nich opravdu na vážkách. Kdyby spolu dokázali normálně komunikovat, mohla by kniha být o něco kratší, nebo by byl prostor na jiné zápletky. Trošku jsem nepochopila ty občasné protichůdné emoce na konci jedné kapitoly a na začátku druhé, často jsem nevěděla, jestli jsou za dobře, nebo ne. Vyvrcholení v podobě milostné scény… trošku mi to tam nesedlo (i když asi chápu autorčin záměr, sem se mi to zkrátka nehodilo). Při kampani na Pointě byla kniha docela dost propagovaná jako pojednávající o hokeji. Ve výsledku jsme se ho ale moc nedočkali, a ačkoli nejsem fanynka hokeje, tady bych ho uvítala více.

Kdybych měla něco vypíchnout – je to asi ve výsledku milé čtení, pokud máte chuť na něco jednoduššího se šťastným koncem. Autorka má ale určitě co zlepšovat.

 

Lenka Kuhar Daňhelová: Jaká nesmrtelnost

U dnešní poslední knihy si neodpustím krátký příběh, jak jsem se k ní dostala. Psalo se září a my s kamarádkou vyrazily na Svět knihy do Prahy. Procházely jsme stánky a kamarádka se zastavila u ostravského nakladatelství Protimluvy. Prohlédla jsem si pár sbírek a narazila právě na tuhle. Autorku jsem vůbec neznala, téma mě také nezaujalo – naprosto mě ale uchvátila typografická úprava a sazba! Pána to pobavilo, já se kapku zastyděla za svou profesní deformaci a knížku jsem si koupila.

Sbírka je plná ran. Ať už autorčiných, nebo těch obecně lidských. Objektiv je zde zaměřen na židovskou populaci a tematiku holokaustu. Lehké a veselé čtení tedy opravdu nečekejte, básně ve vás zanechají spoustu otázek a myšlenek. Je to poezie plná nejen soucitu, ale nejhlubšího soucítění – skutečné empatie, opravdové lásky k bližnímu. 

–––––––––––––

Na závěr bych vám všem ráda popřála šťastný vstup do nového roku, protože další článek se na tomto blogu objeví až v lednu. Nechť do roku 2022 vstupujete plní energie a s čistou hlavou.