Book review #14

Další dva měsíce za námi a já oficiálně tuhle sérii měním z měsíčníku na obměsíčník. Letos je to asi poprvé, co jsem v březnu přečetla méně než pět knih, což se mi už hezkých pár let nestalo. A protože mé čtecí návyky jsou poslední dobou opravdu špatné, opět si spojíme měsíce dohromady – podíváme se tedy, co jsem přečetla za únor a březen.

 

Edgar Dutka: Matka vzala roha

Možná si vybavíte z minulého book review knihu U Útulku 5 od stejného autora. Matka vzala roha je v jistém slova smyslu pokračování, protože se jedná o stejné kulisy a postavy, tentokrát ale sledujeme především příběh Benovy matky, která byla odvedena do vězení. Hlavní povídka je věnována právě jejímu útěku z vězení a emigraci do zahraničí. V dalších povídkách je pak líčen Benův život u pěstounů, dospívání i studium.

Tahle kniha se mi líbila o trochu méně než ta předešlá. Styl vyprávění je jiný, přesto je to svým způsobem osvěžující. Pokud máte rádi povídky, určitě doporučuji si knihu přečíst. Zjistíte tak, zda se matka a syn nakonec po letech zase shledají.

 

Sarah J. Maas: Skleněný trůn

Po dočtení Dvora jsem byla donucena se pustit do další knižní série od Sarah J. Maas. A že to bude tentokrát fuška, protože s každým dalším dílem narůstá počet stránek a už teď mám dojem, že ten první díl byl nekonečný.

Celaena je nájemná vražedkyně, kterou ale při jedné akci zatkli a odvedli do pracovního dolu. Po více než roce ale má možnost „dostat se na svobodu“ a stát se královou bojovnicí – výhrou by jí byla po letech vysněná svoboda. Celaena se tak účastní klání a je rozhodnutá za každou cenu zvítězit. To by ale její protivníci nesměli začít umírat za záhadných okolností.

 Na Skleněný trůn má spousta lidí odlišné názory – někdo ho miluje, někdo nenávidí, někdo akceptuje. Osobně se řadím k poslední skupině, protože mi bylo přislíbeno, že se to díl od dílu zlepší. Pokud se tedy chystáte do téhle série pustit, ten první budete muset protrpět. I tak se mi ale docela líbil, i když mám v hlavě spoustu otázek – třeba jak jako funguje fyzika v baráku, který je celý ze skla?!

 

Jane Austen: Pýcha a předsudek

Nastal čas také na nějakou klasiku, a proto jsem se konečně rozhodla si přečíst tolik opěvovanou Pýchu a předsudek. Děj je vlastně docela jednoduchý – spousta postav, které mezi sebou řeší vztahy, lépe to asi nevystihnu.

Uznávám, že je to dílo opravdu povedené. Popravdě jsem ale měla co dělat, abych u něj vydržela, protože na začátku jste vhozeni do děje a je vám představeno tolik postav, že chvíli přemýšlíte, čí vlastně jste. Ani po dočtení nejsem na sto procent schopná říct, kdo je kdo, hlavní postavy ale ve výsledku odlišit zvládnete. Prizmatem dnešní doby je úsměvné číst některé pasáže a scény, člověk si jen pomyslí, jak je to absurdní. Takže ano, Pýcha a předsudek rozhodně stojí za přečtení, jen nečekejte nic lehkého a jednoduchého.

 

William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy

Jako další jsem dostala chuť si přečíst nějaké drama, a po kom jiném sáhnout než po Shakespearovi. Zkrocení zlé ženy vlastně už názvem mluví za vše – příběh muže, který se rozhodl si vzít hubatou ženu s tím, že se mu podaří ji zkrotit.

Nečekala jsem, že mě to až tak pobaví. Hilského překlad je opravdu skvělý a rozhodně jsem z jazykového projevu nebyla zklamaná ani zmatená. Pokud sáhnete po komediích od Shakespeara, nikdy neuděláte chybu. A co myslíte – povedlo se ženu zkrotit?

 

Miroslav Fišmeister: Barva času je žlutá

Trocha poezie nesmí chybět. Útlá sbírka Barva času je žlutá vám přinese do života trochu imprese. Sestává z veršů, jež by mohly evokovat haiku. Jsou plné pocitů, zaznamenávají okamžiky života, přesto jsou dosti intimní. Máte-li rádi tenhle druh poezie, doporučuji se po sbírce podívat. Příjemná žlutá obálka ve vás ještě více podnítí pocit domova a pohody. Volné místo na stránkách pod každou básní dává navíc čtenáři prostor nechat na sebe slova působit a třeba se i sami vyjádřit.

 

Matt Haig: Půlnoční knihovna

Přestože ke knihám z produkce Dobrovského mám od jisté doby velkou averzi, téhle jsem zkrátka musela dát šanci. Otázkou však zůstává, zda si to zasloužila.

Nora už nezvládá svůj život, a proto se rozhodne spáchat sebevraždu. Tak lehce to ale nepůjde. „Probouzí“ se v půlnoční knihovně a dostává tak možnost podívat se a prožít různé varianty svého života. Každé rozhodnutí, které by učinila jinak, by jí poskytlo jinou budoucí cestu. Jenže kterou si vybrat?

Musím uznat, že děj a celková myšlenka téhle knihy mě opravdu zaujaly. Docela rychle ale přišlo velké zklamání. Stojím si za tím, že by si kniha zasloužila detailnější propracování. Stejně tak mě naprosto zklamaly postavy, které pro mě celý příběh akorát zabíjely. Takže vlastně asi stejný čtenářský zážitek, jaký jsem měla z kterékoli jiné knihy z produkce tohoto nakladatelství. Nechám tedy na vás, zda Půlnoční knihovně dáte šanci – záleží čistě na tom, jak nároční čtenáři jste.