Upřímně o homeofficu

Představa, že člověk pracuje z pohodlí domova, zní pro mnohé nádherně – jste přeci v domácím příjemném prostředí, můžete celý den být v pyžamu a nikdo na vás nemůže… Covidová doba změnila pohled na homeoffice mnoha lidí a dnes si povíme o tom, že to vlastně taková výhra není.

 

Pevná vůle je základ

Zní to opravdu skvěle, ale pravdou je, že homeoffice je spíše pro lidi s pevnou vůlí. Je totiž hrozně jednoduché od práce odbíhat, protože vám doprala pračka, protože vám kurýr přivezl balíček, protože máte hlad… Zároveň je těžké přepnout se do pracovního režimu a nezůstat celý den v pyžamu.

Já třeba v práci začínám v devět. Díky, nebo spíše kvůli, tomu jsem schopná vstávat až těsně před začátkem směny. Pak se mi stane, že buď se ani nenasnídám, nebo prostě snídám a zároveň pracuju. Je problém pro mě udržet si tu hranici (ale o tom trochu později).

Současně je těžké mít trpělivost se spolubydlícími, kteří nechápou, že prostě pracujete. Ať už je to rodina, partner/partnerka nebo kamarádi. Často se mi stává, že na mě třeba přítel mluví, něco po mně chce, ale já prostě nemůžu, protože mám jiné věci na práci, musím se soustředit na jiné věci. Současně má třeba můj taťka superschopnost mi volat, když opravdu nemůžu, a pak na mě být naštvaný, že mu řeknu, že zavolám později. Je to prostě složité a spousta lidí to nechápe.

 

Nedostatek socializace

Faktem také je, že nejste v každodenním kontaktu s kolegy. Což je na jednu stranu výhra pro asociály a introverty, jako jsem já, na druhou stranu ten kontakt občas potřebujete. Nebo třeba při řešení krizových situací je lepší mít kolegy po ruce a nečekat, než se vám někdo rozhodne odepsat.

Jednou jsem takhle přijela na firemní posezení a bylo hrozně poznat, kdo z nás dělá na homeoffice a kdo dochází normálně do kanceláře. Dá se říct, že my na homeoffice tak úplně nezapadáme, jsme mimo kolektiv. To taky není dvakrát příjemné. Pak si ale často nejvíc sednete právě s lidmi, kteří to mají úplně stejně.

 

Tenká hranice mezi prací a volným časem

Jak už jsem zmínila, je těžké si udržet odděleně práci a volný čas. Platí totiž dvojnásobně, že si práci taháte domů. Hodně často se mi stává, že jdu něco dodělat v době, kdy už směnu dávno nemám. Během pracovní doby taky často dělám domácí práce, což taky není dobře. Nastavuji sama sobě akorát absurdní hranice vlastní výkonnosti, které mi dlouho nevydrží, a následně jsem sama ze sebe zklamaná.

Troufnu si tedy říct, že homeoffice je jen pro silné povahy. Málokdo má totiž vůli tyhle dva životy od sebe oddělit a nezbláznit se z toho.

 

Homeoffice není flákání!

Podobně jako u kombinovaného (dálkového) studia na vysoké škole, i homeoffice je společností často vnímán jako nějaké flákání. Ve skutečnosti tomu tak ale ve většině případů není. Sama mám pracovní dobu osm nebo dvanáct hodin a rozhodně se nenudím a často padám po směně na pusu. Je to o tom, jak moc si dovolíte, aby to bylo flákání. Jak moc silnou máte vůli.

 

Jak homeoffice zvládnout?

Nastavte si rutiny. Nastavte si pauzy na jídlo, pauzy na protažení – protože ty byste měli i během práce v kanceláři.

Ideálně mějte doma kancelář, nepracujte v ložnici nebo v obýváku. To je jednou můj sen, pokud u homeoffice zůstanu – chci mít kancelář, kterou po pracovní době zavřu a do druhého dne ji zase neuvidím.

Pokud to jde, mějte na práci jiný počítač. Je to podobně jako s výše zmíněnou místností – pracovní notebook zaklapnete a neřešíte, dokud to opět nebude nutné.

Trvejte si na svém. Pokud právě pracujete, tak tedy pracujete a přes to pro vaše okolí nejede vlak. Věřte mi, oni to jednou (možná za kratší, možná za delší dobu) pochopí.

 

I přes to všechno jsem ráda, že pracuju na homeoffice

Ano, má to spoustu nevýhod, prakticky jsem tady jen vyjmenovala, jak těžké je udržet nějakou pracovní morálku a výkonnost. Současně jsem ale za tuhle práci na homeoffice ráda. Především kvůli doposud nedokončenému magisterskému studiu a také kvůli zrakovému hendikepu. V současné době bych si opravdu nemohla dovolit dojíždět každý den do Prahy. A kdo ví, třeba jednou skončím v nějaké díře světa, kde budu za možnost homeofficu ještě dvakrát vděčná.