Výlet na Kunětickou horu

Nejlepší nápady jsou většinou ty spontánní. Minulou neděli jsme se s kamarádkou po dlouhém domlouvání konečně sešly a mě napadlo, že bychom mohly společně podniknout pěší výlet z Pardubic až na Kunětickou horu. A že to byl opravdu dobrý nápad!

 
Někdy okolo osmé ráno mi přišla od kamarádky zpráva, v kolik hodlám přijet. Já ještě spala, takže jsem další asi půlhodinu zprávu ignorovala – ještě že bydlím tak blízko a ty vlaky jezdí relativně často (když zrovna jedou). Domluvily jsme se tedy, že se sejdeme na pardubickém hlavním nádraží. Nutno podotknout, že kamarádka byla ještě trochu společensky unavená a nevyspalá, takže to našemu ránu dodalo trochu komičnosti – ale to ničemu nebránilo.

Odjezd z Hradce byl trošku pochmurný, protože se všude válela mlha. Naštěstí se to velice rychle změnilo a v Pardubicích už bylo hezky. Ale těch lidí! Trošku jsme si neuvědomily, že je ten den Velká pardubická a Pardubice byly doslova středobodem všeho lidstva – dobrý nápad utéct někam pryč. V CrossCafe na třídě Míru jsme si vzaly kávu s sebou (mimochodem, horní patro kavárny jsem si asi zamilovala) a vyrazily jsme.

 Čekala nás trasa okolo nějakých 9,5 kilometrů prakticky jen po rovince, kopec přišel až na samotném konci. Počasí nám vyšlo opravdu krásně. Okolo zámku jsme se vydaly podél řeky až do Ráb. Cestu nám lemovaly krásně zbarvené stromy a výhled na řeku.

 

Po vyšplhání na samotnou Kunětickou horu nás čekal pěkný výhled na okolí – okolí a Hradec v mlze, abych byla přesnější. Říkala jsem kamarádce, že jsem ráda, že se mnou šla, protože nikdo jiný se mnou jít nechtěl, protože tady bývá moc lidí. Neuběhlo ani půl minuty a na jedné vyhlídce jsme byly úplně samy, haha. Díky Velké pardubické tady zas tolik lidí nebylo.

Přivítalo nás zdejší osazenstvo a domobrana v podobě koz, které se na Kunětické hoře potulují opravdu všude. Svatá trpělivost řidiče, jemuž se koza procházela před autem, když chtěl projet, mě opravdu překvapila a pobavila. Ale musím uznat, že zdejší kozy mají smysl pro romantické výhledy.

Chvíli jsme si poseděly na nádvoří a pak nás čekala cesta zpátky do Pardubic. Nutno podotknout, že jsme už začínaly pociťovat spánkový deficit, ale především hlas. Během cesty jsme spekulovaly, že si vezmeme nějaké jídlo s sebou a uděláme si menší piknik v Tyršových sadech, hlad nás ale převálcovala a my skončily u venkovního posezení v Mekáči, haha.

Výlet to byl opravdu povedený a vřele doporučuji, pokud někdy nebudete vědět, kam vyrazit. Zas tak daleko to není a uděláte něco pro své zdraví. Rovněž doporučuji, pokud se na výlet vydáte v létě, navštívit blízkou obec Kunětice, kde dělají opravdu výbornou zmrzlinu pověstnou v celém okolí.