Cestování vlakem a neobyčejné historky

Cestování vlakem je pro někoho vzácností, pro někoho každodenní rutinou a pro někoho ztělesněním noční můry. Jenže když nejste obdařeni čtyřkolým pomocníkem (a vzhledem k ceně pohonných hmot i ropným vrtem), nezbývá vám než sednout do vlaku a dopravit se z bodu A do bodu B veřejnou dopravou.

 
Vlak je součástí mého života již od malička. Převážně s mamkou jsem jezdila napříč celou republikou za prarodiči, postupem času jsem k nim začala cestovat sama. S nástupem na vysokou se vlak stal mým každotýdenním společníkem a za těch šest let nepřetržitého kontaktu si troufnu říct, že mám přehled a už mě jen tak něco nerozhodí.

A že vás na železnicích a v jejich okolí může opravdu ledacos překvapit.

Troufnu si říct, že když některé historky vyprávím svým kamarádům, nejspíš mě podezřívají, že si to už vymýšlím. Čestné pionýrské, že fakt nekecám!

Pokud nejste tak otrkaní, co se týče cest vlakem, měli byste vědět pár věcí:

• Wi-Fi ve vlaku častokrát opravdu nefunguje.
• Zpoždění 15 minut je běžné a nemá cenu se kvůli němu stresovat (bude totiž hůř).
• Pokud máte na přestup 5 minut, doporučuji jet dřívějším spojem, protože to stoprocentně nestihnete.
• Máte-li naopak na přestup spoustu času a drobné zpoždění by vám nevadilo, zaručeně přijedete přesně na čas.
• Aplikace iDOS a Můj vlak (v případě Českých drah) jsou velkými pomocníky.
• Za zpoždění kvůli výluce většinou nemůžou České dráhy!

Mohla bych pokračovat dál, ale to bychom se dostali do přílišných detailů. Rozhodla jsem se tedy vás ještě pobavit pár historkami, které se mi nejen v poslední době staly. Člověk se nad nimi už ani nerozčiluje, spíše se směje a čeká, co přijde jako další.

Akce „Dostaň ji na Slovensko“

Byla u mě na návštěvě kamarádka ze Slovenska. Jeden den odpoledne se potřebovala dostat na vlak EC Metropolitan, který by ji zavezl zpátky na Slovensko. Plán byl jednoduchý – potřebujeme se dostat do Pardubic, odtud do Kolína (protože ten vlak prostě v Pce nestaví…) a tam ji posadit na zmiňovaný vlak. Zní to jednoduše, ne?

Sotva jsme usedly do autobusu, který nás měl odvézt do Pardubic, už jsem zjistila, že přípoj na Kolín má 40 minut zpoždění. Já schválně vybrala spoj tak, aby v Kolíně na přestup měla právě 40–45 minut (protože známe zdejší dopravu).  Jenže kvůli tomuto zpoždění hrozilo, že spoj prostě nestihne. Po příjezdu do Pardubic jsem doslova vyletěla z autobusu, přiběhla k přepážce a na paní zadrmolila: „Dobrý den, máme lístek na vlak X, ale má 40 minut zpoždění a nestihneme kvůli němu přípoj. Můžeme jet s našimi jízdenkami vlakem Y, který má hodinu zpoždění a přijede za pět minut?“ Přála bych vám vidět ten její výraz, než pochytila, co vlastně chci.

Vše nakonec dobře dopadlo, kamarádka vlak stihla a opakovala mi, že nebýt mě, asi by byla úplně ztracená.

 

Spadlé trakční vedení

Tohle je jeden z velmi častých příčin zpoždění vlaku. Ať už kvůli nepřízni počasí, nebo třeba tomu, že vlak vedení jednoduše strhl. Ti z vás, kteří cca poslední dva roky jezdí přes Choceň a znají zdejší omezení na trati, určitě pochopí.

Jednou jsem takhle jela do školy a už od ranního probuzení jsem cítila, že je něco špatně. Nechtělo se mi, ale přemluvila jsem se. Kdybych věděla, že budu hodinu a půl čekat ve vlaku právě v Chocni, asi bych zůstala v posteli. Vlak před námi totiž strhl vedení (v té době tam byla kvůli výluce jednokolejka) a celá hlavní trať zůstala stát. Útěchou mi bylo, že ve vlaku, který stál na vedlejší koleji, bylo několik mých spolužáků, takže jsem v tom nezůstala sama.

Nedávno u mě byla jiná kamarádka, která se potřebovala dostat zpátky na Prahu, což je velice jednoduché, protože od nás jezdí přímý spoj. Doslova za minutu dvanáct jsem zjistila (ach ten zvyk kontrolovat si vlaky právě v aplikacích), že tento přímý spoj byl kvůli spadlému trakčnímu vedení zrušen a na Prahu se dostanete jedině přes Pardubice. Takže jsem kamarádce rychle běžela koupit nový lístek a posadila ji na jiný vlak.

 

„Kámo, já to asi nerozjedu!“

Je to asi měsíc/dva dozadu, kdy jsem jela za kamarádkou do Pardubic. Při nástupu do vlaku a pohodlném usazení se se z kabiny strojvedoucího ozvalo: „Kluci, já to asi nerozjedu!“ Načež se na nástupiště seběhla snad půlka techniků z celého nádraží, aby vlak rozjeli. Povedlo se.

Pak přišla osudná návěstidla ve Stéblové, kde vlaky musejí kvůli jednokolejce čekat na průjezd z protisměru. Po zastavení se z kabiny strojvedoucího směrem k průvodčímu ozvalo: „Kámo, já to asi zase nerozjedu!“ To už jsem si jen rezignovaně přiložila ruku na čelo a přemýšlela, kdy tohle skončí.

Dojela jsem. Když jsem historku vyprávěla přítelovi, druhý den přišel s tím, že pokud někdy zase uslyším ohledně vlaku od Arrivy, že nejde rozjet, mám utíkat hodně daleko. Zhruba ve stejný den se totiž někde poblíž Ústí nad Orlicí nepodařilo Arrivu rozjet a vzplála.

 

Nadávej mi anglicky, já ti stejně rozumím

Když se mi stalo tohle, opravdu jsem nevěřila vlastním uším. Klasický jev, že vám lidi sedí na místě, které je jasně označeno vaší rezervací. Známe to asi všichni, kdo jezdíme častěji. Třešničku tomu ale dodala holčička, která opustila moje místo, aby si odskočila na toaletu, a po návratu zjistila, že jí na tom místě sedím. Dámy a pánové, já se nestačila divit, co ta si zabroukala pod vousy v domnění, že jí nerozumím. Stručně (a slušně) řečeno něco o tom, že jí sedím na místě a že mám vypadnout. Ještě víc bych vám ale přála vidět to, jak zbledla, když jsem jí na to odpověděla, naopak velice slušně. 

 

Jela jsem neexistujícím vlakem

Článek bych ukončila asi nejčerstvějším zážitkem, který se stal minulý týden. Chtěla jsem jet z Ostravy domů, nejčastěji jezdím právě vlaky od ČD. Jenže z nějakého důvodu nejbližší EC bylo naprosto a bez šance vyprodané – kdybych jela třeba jen hodinu do Olomouce, místenku bych neřešila, ale do Pardubic nějaké průměrně 3–4 hodiny stát prostě nechcete. Zvolila jsem tedy alternativu v podobě RegioJetu (trasa Havířov–Praha).

První překvápko přišlo hned na nádraží. Běžně jezdím z Ostravy hlavního nádraží, ale tentokrát jsem jela ze Svinova. Ještě že tak… Vlak totiž z nějakého neznámého důvodu nevyjížděl z Havířova, ale právě ze Svinova. I když v jízdním řádu bylo něco jiného.

Druhá perlička přišla k okamžiku, kdy jsem si během jízdy chtěla zkontrolovat zpoždění a zjistila, že vlak nejde vyhledat.

Pomyslná třešnička přišla ve chvíli, kdy vlak má pravidelně zastavovat v Zábřehu na Moravě… a on ten Zábřeh prostě prosvištěl. Bez zastavení. V tu chvíli jsem začala mít obavy, jestli náhodou sama nebudu muset vyskakovat z vlaku za jízdy.

 

Historek bych měla opravdu mnoho, je to jako nevyčerpatelná studnice. Hádám, že se k tématu zase jednou vrátím. Můžete mi do komentářů napsat nějaké své zážitky z cest vlakem.