Myšlenkovník #3: Je out být offline
Ve vlně otázek, o čem bych dnes chtěla vydat článek, jsem byla vlastní hlavou dotlačena k exitu a uvědomila si, že potřebuji napsat něco uvolněného. Něco, kde budu moct ventilovat myšlenky posledních asi dvou až tří týdnů.
Nádech. Výdech.
V posledních pár týdnech a dnech se toho stalo hodně.
Nastoupila jsem do nové práce, aktivně jsem začala realizovat rozhovory, které
potřebuji ke své diplomce, a zkrátka jsem se vůbec nenudila. Pod tlakem toho všeho
jsem si uvědomila, jak mi občas online svět vůbec nechybí.
Už před nějakou dobou jsem si vypnula upozornění na většinu
aplikací ve svém telefonu včetně facebooku a instagramu. Díky tomu jsem přišla
na to, že mi absolutně nechybí. Otevřu je jen tehdy, když chci. A odepisuji jen
tehdy, pokud opravdu chci.
Myslím si, že tohle celé je něco, s čím má spousta lidí
v dnešní době problém. Uvědomit si, že odepsat na zprávu je volba. A pokud
někomu neodepíšeme třeba dvě hodiny, je to v pořádku. Nejvíce jsem tenhle
nešvar pocítila při cestách.
Když někam cestuji a jsem celý den pryč, buď na zprávy neodepisuju
vůbec, nebo odepíšu jen jedním slovem, případně opravdu krátce. Nevěřila bych, jak
moc tohle některým lidem může vadit. Já nevím… když něco potřebuju akutně,
zavolám. Když to akutní není, počká to. O ničem jiném to není.
Uvědomila jsem si, jak moc je offline svět skvělý. Ano, ráda
pak třeba večer sdílím pěkné fotky z míst, kde jsem byla, ale i tak mi za
ten den sociální sítě tolik nechybí. Protože na sociální sítě stejně
nezachytíte ten okamžik, kdy s kamarádkou bloudíte po Žižkově a přejete si
už znova nejít tím děsivým tunelem (zdravím Janičku).
Občas mě prostě nebaví si povídat s lidmi online.
Začínám chápat, jak úžasné je vidět se s nimi tváří v tvář. Je lepší
jim historky povídat u dobré kávy nebo dortíku. Online svět je super – můžu psát blog, tvořit Korektorku na síti, hrát s kamarády po večerech hry, které mi vůbec nejdou –, ale na
ten reálný nikdy mít nebude.
Jsem si vědoma toho, že tyto řádky asi ve výsledku nedávají
moc velký smysl. Pokud jste ale pochytili pointu tohohle článku, ony se ty
myšlenky ani pořádně zachytit tímto způsobem nedají.
Mějte se krásně!
Napísala si to krásne. Pre mňa tiež už nie sú sociálne siete to, čo kedysi a užívam si čas, keď som offline aj keď som len doma. Často to býva tak, že mám mobil na konci stola, alebo hodený pri posteli na nočnom stolíku. Často sa mi stáva, že keď mi niekto napíše, pozriem si upozornenie cez oznámenia, ale väčšinou odpisujem až keď mám chuť či čas. Je len veľmi málo ľudí, ktorým sa snažím odpisovať rýchlejšie. Ale ani to niekedy nevyjde. Pocítila som to najviac tento týždeň, kedy som sa cítila vážne zle, potrebovala som veľa rozmýšľať a často som odpisovala až po hodine či viac. Ako vravím, u mňa to tak býva aj keď som doma a len ležím v posteli. Stáva sa, že mám na mobile niekoľko upozornení, ktoré som si pozrela, ale odpovedala na ne až neskôr.
OdpovědětVymazatVšechno tohle je v pořádku. Jsme jenom lidi a máme nastavené své hranice. Já žiji s tím, že na mobil jdu, když chci. Odepíšu, kdy chci, nebo spíš hlavně když mám čas. Dokážu odložit mobil na x hodin a věnovat se danému okamžiku. Nesdílím každé prdnutí jak jiní, ale zároveň mě sdílení baví. :-)
OdpovědětVymazatJinak souhlasím, že vidět se tváří v tvář je nejlepší a doufám, že se zase brzy uvidíme, protože už se nemůžu dočkat! ♥
A jsem ráda, že nám sdílíš své pocity. V tomhle je blog šíleně fajn. Je skvělé číst tvůj myšlenkovník a věř, že smysl to má. :-)