Book review #7

Květen je skoro za námi a já se nestačím divit, jak to všechno hrozně rychle letí. Popravdě to do poslední chvíle vypadalo, že článek o květnových knihách vůbec nevyjde, protože jsem většinu měsíce měla přečtenou jen jednu. Odškrtnutím poslední zkoušky jsem se ale zase rozečetla, a tak vám dnes povím o čtyřech knihách, které mi v květnu dělaly společnost.

 

Jaroslav V. Mareš: Největší záhady kriminalistiky

Květnové čtení jsem nezačala vůbec lehkou a pozitivní knihou, to byl asi i důvod, proč jsem nic moc jiného ani číst nestíhala. Poslední dobou jsem si oblíbila podcast Opravdové zločiny a různé záhady, proto jsem si řekla, že bych si chtěla přečíst právě i tuhle knihu od pana Mareše.

Nebudu vám věšet bulíky na nos, všechny případy mě zas tak nezaujaly. Nejvíce asi ty nejprofláklejší, tedy případ Studna a pak případ vraha-převaděče. Jednotlivé „kapitoly“ jsou psány jako reportáž, kdy pan Mareš i více do hloubky popisuje, jak probíhalo natáčení konkrétních epizod pro televizi. Kromě zajímavostí z různých případů se tedy dozvíte o nesnázích novináře. Čtení je to opravdu svým způsobem zábavné, jak ale říkám, nebavilo mě úplně všechno.

 

Sarah J. Maas: Dvůr trnů a růží

Tohle je další kniha, která mi zabrala docela dost času. Ještě tak rok dozadu bych k fantasy ani nepřičichla, časy se ale mění a já si to začínám docela užívat. A protože mám ve svém okolí dvě kamarádky, které mají knihy od Sarah J. Maas rády, nemohla jsem se jí vyhnout.

První díl této série čtenáři otevírá bránu do fiktivního světa, v němž žijí smrtelníci a víly. Již několik staletí ale odděleni zdí. Hlavní hrdinka Feyre se nedopatřením dostane do říše víl, kde má strávit zbytek života na Jarním dvoře. Seznamuje se nejen s vládcem dvora Tamlinem, jeho přáteli a poddanými, ale také s problémy, které celý Prythian sužují. Sama autorka v anotaci ke knize varuje, že příběh pojednává o vážných tématech, jako jsou deprese, erotika, sebevražda a podobně, takže pozitivní čtení asi úplně nečekejte.

Musím říct, že jsem si chvíli na autorčin styl musela zvykat – tím neříkám, že je špatný, právě naopak, jen jsem poslední dobou byla zvyklá na něco jiného a trochu mě to potrápilo. Příběh se mi zatím líbí, autorka má hodně hezký styl vyprávění. Nejsem na sto procent schopná říct, že jsem spokojená se všemi postavami, ale jsem teprve na začátku série, tak se to snad změní. Jinak se mi kniha opravdu líbila a těším se na pokračování.

 

Colleen Hoover: Pravda, nebo lež

Colleen Hoover je fenoménem posledních let, a proto nastal čas, abych ji nechala vstoupit i do svého života. Jako první jsem si vybrala její psychothriller Pravda, nebo lež, což byla docela trefa do černého.

Mladé autorce se naskytne příležitost podílet se na posledních třech knihách z velmi úspěšné série známé autorky. Seznamuje se s autorčiným manželem, který jí poskytne přístup k poznámkám své ženy. Hlavní hrdince se ale dostane do ruky něco úplně jiného a postupně přichází na to, jaké manželství vlastně spolu měli a mají.

Příběh je to dosti temný, co si budeme povídat. Nicméně autorka umí skvěle vyprávět a nutila mě číst dál a dál. Konec jsem trochu předvídala, i přesto mě ale kapku rozhodil a líbí se mi, že nechává čtenáři prostor. Knihu určitě doporučuji, pokud máte rádi psycho a taky trochu erotiky.

 

Petra Jirglová: Letuška z economy aneb Co na Instagramu neuvidíte

Na tuhle knížku z Pointy mě upozornila kamarádka před nějakou dobou. Dlouho jsem ji v knihovně nemohla sehnat, ale konečně se ke mně před pár dny dostala. Narovinu říkám, že autorku vůbec neznám, její blog jsem nikdy nečetla a na instagramu ji rovněž nesleduji.

Kniha je tvořena příspěvky z jejího blogu, ve kterých vypráví svou cestu k tomu, jak se stala letuškou. Respektive jak se stala letuškou, začala létat po celém světě a prozkoumávat různá místa. Musím říct, že jsem od knihy čekala něco úplně jiného a byla jsem dost zklamaná. Očekávala jsem, že se dozvím něco konkrétnějšího o povolání letušky a více zajímavostí z prostředí létání, příspěvky jsou ale více laděny do stylu „přiletěla jsem, viděla jsem, pila jsem, kouřila cigarety a letěla zpátky“. Nepopírám, že to jako blog musí hodně dobře fungovat, ale do knihy se mi to zkrátka a jednoduše nehodí.