Book review #6

Dubnové book review mělo původně vyjít již minulý týden. Měla jsem přečtené ale jen čtyři knihy, a proto jsem si řekla, že týden počkám a třeba ještě něco přečtu. Přečetla – další tři knihy. A proto si dnes povíme o sedmi knihách, které opět jdou napříč všemi žánry a tématy.

 

Petr Stančík: Faustův dům a díra do stropu

Přemýšlela jsem, zda se o téhle dětské knize zmiňovat, protože poměrně podrobně jsem se jí věnovala již v recenzi pro Dobrý Zprávy, nicméně jsem z ní tak rozpačitá, že jsem se rozhodla se k ní krátce vyjádřit i tady, pokud jste zmíněnou recenzi nečetli.

Faustův dům a díra do stropu je sbírka několika legend spjatých právě s Faustovým domem. Krátké texty doplnila svými osobitými ilustracemi Galina Miklínová, kterou můžete znát jako ilustrátorku prvních čtyř knih prvního českého vydání Harryho Pottera. Osobně mě ilustrace zaujaly, každopádně si ale myslím, že dětského čtenáře by mohly spíše vyděsit. Současně jsem dosti rozpačitá z jazyka, jímž je kniha psaná. Popravdě jsem se často i já sama zarazila a přemýšlela, co jsem to právě přečetla, nemluvě o použitých třeba latinských citátech, které nejsou vůbec přeloženy do češtiny. Celé mi to zkrátka přijde příliš složitě podané a domnívám se, že by to děti mohlo spíše odradit a rodičům to přidělá práci, protože budou muset spoustu věcí vysvětlovat.

Dmitry Glukhovsky: Metro 2034

Lehce natěšená na další dobrodružství chlapce Arťoma jsem se pustila do druhého dílu této série. A opravdu rychle jsem narazila, když jsem zjistila, že Arťoma zde prakticky vůbec nepotkám. Kniha sleduje dvě dějové linky – příběh Huntera a příběh Saši. Dovede čtenáře do jiných koutů metra, než jaká jsme navštívili v prvním díle. Musím ovšem říct, že mě z celé trilogie tenhle díl bavil opravdu nejméně – neskutečně se vlekl, často jsem i přeskakovala a postava Saši mi byla hrozně nesympatická, ačkoli vím, že její naivita je to, co je pro ni charakteristické a má to své opodstatnění.

 

Dmitry Glukhovsky: Metro 2035

Na to jsem plynule navázala i třetím dílem, v němž se opět do popředí dostává čtenáři dobře známý Arťom. Po druhém díle to byla příjemná a vítaná změna a musím konstatovat, že ve mě svitla kapka naděje, že tahle série není úplně pohřbená. Metro 2035 se mi možná dokonce líbilo ze všech tří knih nejvíce, mělo konečně nějaký spád.

 Kdybych měla nějak celou sérii zhodnotit, doporučila bych ji opravdu jen fajnšmekrům. Připravte se na zdlouhavé vyprávění, časté filozofování, otázky víry a neustálé honění se od jednoho ke druhému. A taky na docela dost postav. Myslím si, že Metro je opravdu dobře napsané, to autorovi rozhodně nezapřu, na mě ale příliš „vykecávající se“.

 

Patricia Gibney: Nebezpečná místa

V některém z minulých book review jsem popisovala svůj dosti složitý vztah s touto detektivní sérií. Ačkoli si už příliš nepamatuji Anděle smrti, první díl, musím říct, že Nebezpečná místa mě doposud bavila asi nejvíce. Rovněž se musím pochválit, že se mé detektivní smysly lepší a zhruba od třetiny příběhu jsem tušila, kdo je vrahem, a výjimečně jsem se nespletla! Opět se zde ale vyskytlo několik scén, kdy jsem měla chuť hlavní hrdince Lottie jednu natáhnout – říkám si, jestli vůbec někdy bude normální, sympatická, protože její naprostá apatie je k nevydržení a lituju všechny v jejím okolí.

 

Lucie Faulerová: Smrtholka

Smrtholka je všechno, jenom ne lehké čtení. Pokud máte rádi téma sebevražd, bude to určitě čtení pro vás. Kniha vypráví příběh dívky, jejíž život provází jedna katastrofa za druhou a která se snaží ze všeho tak nějak dostat. Vyprávění je dost střípkovité, často se přeskakuje do minulosti. Jedna věc si mě na téhle knize získala, a to je její rytmus. Rytmus vlaku, v němž protagonistka sedí, opakující se fráze v rámci celé knihy. Uznávám, že tohle se autorce vskutku povedlo.

 

Alice Oseman: Srdcerváči. Kniha čtvrtá

Psal se jeden středeční večer a já se měla učit na zkoušku ze světové literatury. A ejhle, ona se mi nějak do cesty nachomýtla čtvrtá kniha Srdcerváčů. A tentokrát v angličtině. Opět se ponořujeme do světa Charlieho a Nicka a jejich již ne tak skrývaného vztahu. Ústředním tématem celého čtvrtého dílu jsou psychické problémy – úzkosti, deprese a s nimi spojené fyzické problémy. Nerada bych vám celou knihu spoilerovala, proto jen dodám – připravte se na trochu jiný šálek čaje. Na pozadí stále cítíme tu nehynoucí lásku dvou chlapců, nicméně tenhle díl se mě zatím asi dotkl nejvíce.

A abych nezapomněla, pokud máte přečtené první dva díly Srdcerváčů, vřele vám doporučuji zhlédnout také stejnojmenný seriál na Netflixu!

 

Miroslav Macek: Saturnin zasahuje

Původní Saturnin Zdeňka Jirotky z počátku 40. let minulého století patří mezi jedny z mých oblíbených knih. Volné pokračování Miroslava Macka v podobě knihy Saturnin se vrací si ke mně muselo najít cestu, ale překousla jsem jej. Druhý díl z Mackova pera mě ale zklamal asi vším. Saturnin zasahuje se nese ve stejném duchu, opakuje stejná humorná klišé a snaží se z původní Jirotkovy myšlenky vymačkat ještě víc – domnívám se, že je to ale už příliš. Nenapomohla tomu ani lokalizace knihy do Orlických hor, což u mě celý příběh zprvu dosti zachraňovalo. V nejlepším by se však mělo přestat, a proto odmítám v této „sérii“ nadále pokračovat, už jen z úcty k původní knize.