Věci, které by do mě lidé (nejspíš) neřekli

Asi každému se už někdy stalo, že mu někdo řekl: „Tak tohle bych do tebe vůbec neřekl(a)!“ Já jsem si tuhle větu vyslechla v posledních pár měsících hned od několika na sobě nezávislých kamarádů a známých. Je to docela vtipné, protože jsem si nikdy neuvědomila, jak moc některé mé aktivity a věci, co mám ráda, nekorespondují s tím, jak se prezentuju nebo jak mě lidé znají. A tak se dnes podíváme na pár věcí o mně, které by vás mohly (nejspíš) překvapit.

 

Mám ráda jídla, která většina lidí ráda nemá. A je mi úplně jasné, že někteří z vás si teď asi budou ťukat na čelo, ale ano – jsem člověk, který má rád brokolici, (poslední roky) špenát, játra, miluju žampiony a podobné houby! Samozřejmě jsou jídla, která nesním (třeba mořské plody), ale vesměs to, co druzí příliš nejedí, já bych mohla mít každý den.

Během bakalářského studia jsem se zamilovala do němčiny. Učila jsem se ji už od základky, ale vždy jsem měla smůlu na vyučující. Naše lektorka na vysoké mě ale naučila němčinu milovat a opravdu bylo období, kdy jsem četla v němčině a poslouchala německé písničky. Docela mě teď mrzí, že už němčinu nemám a uvízla jsem na úrovni A2, přičemž bych z paměti teď lovila těžko i základy. I tak ale nemám negativní vztah k tomuto jazyku jako někteří.

Mám ráda auta, věci okolo nich a koukám na videa s touto tematikou. Už jako malá jsem si radši hrála s autíčky než s panenkami. Vždy jsem chodila ke kamarádovi, který měl velkou autodráhu, pařili jsme na počítači Need for Speed, Mafii a GTA. Když se nad tím zamyslím, celkově jsem měla radši ty aktivity typické spíše pro kluky. No a od té doby, co jsem s přítelem, který je velký nadšenec do čehokoli, co má kola, s ním koukám na různá videa (občas i sama) – recenze, dashcam, projekty. Je nutné dodat, že tomu ve většině případů absolutně nerozumím, ale z nějakého důvodu mě to prostě baví.

Nemám ráda sci-fi, ale zamilovala jsem si Hvězdnou bránu. V nějakém předchozím článku jsem možná zmiňovala, že tohle není zrovna žánr, kterému bych holdovala. Mám za sebou pár sci-fi knih a filmů, ale nikdy mě nenadchly. Nedávno jsem se ale po frustraci, že nevím, na co koukat na Netflixu (protože jsem děsně náročná), rozhodla dohnat jeden rest a začít koukat na Hvězdnou bránu. Momentálně jsem někde v sedmé sérii a musím říct, že to naprosto žeru!

Ve volném čase se učím programovat. Když jsem loni na podzim dala výpověď, zavalila mě mírná panika (asi jako každého). Zjistila jsem, že v našem oboru je vlastně docela užitečné umět minimálně pracovat s HTML a CSS, což jsem kdysi dělala na gymplu, ale kvůli naší ne dvakrát šikovné učitelce, mi v hlavě nic nezůstalo. A tak jsem se rozhodla na vlastní pěst se to znovu naučit. Neříkám, že teď z fleku zvládnu vytvořit celé webovky (a asi to ani v budoucnu nechci). jen vím, že to je velmi praktická a užitečná věc. A kdo ví, třeba mě to chytne a budu pokračovat dál do Javy a PHP.

Navzdory zrakovému hendikepu se snažím žít normální život. Možná vám to přijde absurdní (mně občas taky), ale někdy se objeví někdo, kdo kouká s otevřenou pusou, že zvládám žít normální život, když opravdu špatně vidím. Má hlava to nepobírá, ale někteří si to asi opravdu myslí – že budu sedět v koutku a depkařit. Ne. Cestuju, studuju, vařím, peču, mám kamarády a (snad brzy) budu zase pracovat.

Jsem velká knihomolka, ale doma nemám příliš mnoho knih. Když se řekne knihomol, každý druhý si nejspíš vybaví regály plné knih v obýváku. Pravdou je, že já nikdy takhle velkou knihovnu neměla, knihy jsem vždy měla zavřené ve skříňce a až teď si je pomalu začínám rovnat a dávat do knihovničky. I tak jich je ale opravdu málo. Jako malá jsem totiž často chodila do knihovny – stále chodím, ale ne tak často. Hodně ráda čtu e-knihy a poslouchám audioknihy, takže to je také důvod, proč u mě moc těch papírových knih nenajdete. Svým způsobem jsem za to docela i ráda.