Ze života editorky: nejčastější (nejen) pravopisné chyby na internetu

V okamžiku, kdy se začnete do větší míry věnovat svému mateřskému jazyku a nedej bože se z vás stanou korektoři, editoři nebo copywriteři, musíte se smířit s jednou jedinou věcí – budete vídat chyby všude. A věřte mi, není to příjemné ani pro vás, ani pro vaše okolí, natož pro lidi na internetu. Proto si dnes povíme o těch nejčastějších zvěrstvech, kterými se uživatelé internetu a sociálních sítí prohřešují.

Na začátek bych ráda dodala, že tento článek nemá nikoho zesměšňovat nebo urážet. Příklady jsou formulovány obecně a mají upozornit na ty nejčastější chyby, jichž se lidé dopouštějí, a poučit vás, abyste se jich případně vyvarovali.

Typografie - nepřítel “koťátek“

Typografie je, jak se domnívám dle mých zkušeností, pro běžné smrtelníky něco jako zakázané slovo, ba dokonce jméno toho, jehož nesmíme jmenovat. Alfou a omegou jsou mezery za interpunkcí. Pokračovat by se dalo rozdílem mezi spojovníkem a pomlčkou, ale to si říkám, že bych po lidech asi chtěla už příliš.

Velkým kamenem úrazu jsou ale uvozovky. A když říkám uvozovky, myslím naše krásné „české“ uvozovky – ne ty “rádoby anglické“, či dokonce ty “satanské„ nebo… „jak na tohle vůbec někdo přišel?„ Je pochopitelné, že české uvozovky spousta prohlížečů nepodporuje, proto jsme shovívaví a tolerujeme i ty anglické. Ale žádné jiné!

Když nás něco vytočí, často počítáme do 5-ti, že? Kdepak! Jedině do pěti nebo do 5. Přípona „-ti“ neexistuje v žádné myslitelné podobě, jelikož „-ti“ je obsaženo již v samotném skloňování slova „pět“. Nebo byste snad řekli „pět-ti“?

Ptáte se, proč jsou v podnadpisu koťátka? Pokud jsem vám tu historku ještě nevyprávěla, uslyšíte ji teď poprvé. Ani nevím, kde to popravdě vzniklo, ale jednou jsme s kamarády a spolužáky začali používat frázi: „Když napíšeš něco typograficky špatně, zabiješ jedno koťátko… A ty přece nechceš vraždit nevinná koťátka.“

 Zákeřné bychom a jeho mutace

Okolo „bychom“ se už léta vedou debaty i mezi českými lingvisty. Tento tvar je totiž velice zastaralý a pochází z času jménem aorist, který existoval ve staré češtině. Výraz „bychom“ by se dal považovat za hyperkorektní. Opakem je výraz „bysme“, jenž je však považován za nespisovný. Nastává tedy situace, kdy neexistuje výraz, jenž by byl neutrální a každý z nás „bysme“ v běžné konverzaci používá.

To vše by se dalo ještě vstřebat, vyargumentovat. Co je ale velká chyba? By jsme, by jste, by jsi! Ono je to vlastně poměrně logické, nicméně je to špatně. Používejte si výrazy jako „bysme“ nebo „bysem“, ale, prosím, dál už nechoďte.

 Dáš to mě, nebo mně?

Nebudu vám nic nalhávat, i mně to občas uletí, když si nedám pozor. Nicméně existují dvě jednoduché sady pomůcek, které vám prozradí, jaký tvar kdy použít.

První z nich je Vašek. Nechápete? Představte si větu: „Dal to m-n-ě. / Dal to Vaš-ko-vi.“ Tři písmena a tři slabiky. A větu: „Pozval m-ě. / Pozval Vaš-ka.“ Dvě písmena a dvě slabiky.

Druhou možnost, kterou mám teda já osobně radši, je náhrada „já“ za ty“. Tedy: „Dal to mně/tobě.“ a „Pozval mě/tě.“

 Velká a Malá písmena jsou Pekelnou Lázní

Jestli je něco, co neovládá mnohdy ani studovaný bohemista, jsou to malá a velká písmena, jelikož pravidla jsou v této oblasti značně nepřehledná, nejasná a chaotická. Proto tady nečekejte žádnou poučku nebo vysvětlení, žádné zkrátka není. Doporučuji ale vyhledávat a ověřovat – sama to dělám víc než často.

 Dal jsis oběd, nebo si nebyl doma?

Rozdíl mezi „jsi“ (sloveso „být“) a „si“ (zvratné zájmeno) dělá lidem opravdu velký problém a často je zaměňují. Přitom jde jen o to uvědomit si, jestli jde o sloveso, nebo zájmeno. Nic univerzálnějšího vám k tomu asi nedokážu říci. Správně je tedy: „Dal sis oběd, nebo jsi nebyl doma?“

 Druhá světová začala díky Hitlerovi a kvůli Sovětům nás osvobodili

Často zaměňované jsou také výrazy „kvůli“ a „díky“. Ano, opravdu je mezi nimi rozdíl. Výraz „kvůli“ použijeme výhradně v situaci, kdy mluvíme o něčem negativním. Druhá světová válka tedy začala kvůli Hitlerovi, přišli jsme pozdě kvůli vlakové výluce. Oproti tomu výraz „díky“ spojujeme s něčím pozitivním. Byli jsme tedy osvobozeni díky Sovětům, díky pilné přípravě jsme zvládli zkoušku.

 Ráda Vás/vás poznávám

Psaní velkého V jako projevu zdvořilosti do nás tlučou od základní školy. Pravdou ale je, že lidé se následně naučí psát Vás i tam, kam nepatří. V okamžiku, kdy oslovujete větší skupinu lidí, píše se malé v. Oslovujete-li jedince, píše se V velké.

Zajímavostí je, že jsem se po této tematice pídila víc v rámci redakce a psaní rozhovorů. Dočetla jsem se, že v současné době se od zdvořilostního Vás upouští a není nutné jej psát ani v případě, že někomu skutečně vykáme. Psaní velkého V je ale stále projev zdvořilosti a úcty.

 Zajímavost o sociálních sítích

Věděli jste, že se čeští lingvisté z Ústavu pro jazyk český vyjadřovali už i ke psaní názvů sociálních sítí? Názvy s velkými počátečními písmeny, tedy Instagram, Facebook, Twitter a podobně, se píší pouze v situaci, kdy hovoříte o sociální síti jako takové, jako o firmě. V případě opačném, tedy instagram, facebook, twitter a podobně, se jedná o jakýsi obecný název – například řeknete, že jste dali fotku na instagram, našli jste někoho na facebooku a tak dále.

 

Na závěr přikládám odkaz na Internetovou jazykovou příručku z dílny Ústavu pro jazyk český AV ČR. Je to ta nejčastější stránka, kterou otvírám a kterou bych doporučovala mít v oblíbených opravdu každému. Je často aktualizovaná a najdete tam spoustu užitečných věcí.