Strach z výšek a láska k rozhlednám

Troufám si říct, že za loňský rok jsem navštívila víc míst než za celý svůj dosavadní život. Velkou část z těchto míst tvořily vyhlídky, rozhledny a věže. Paradox tkví v tom, že mám docela slušný strach z výšek, o němž jsem si myslela, že jsem jej před lety překonala. Velký omyl. A tak si dnes povíme o tom, jak jsem si zamilovala rozhledny.

Když jsem byla menší, strach z výšek jsem nikdy moc nepociťovala (nebo si to aspoň nepamatuju). Postupem času jsem zjistila, že nemám strach z výšek, ale strach z toho, že mi z té výšky něco spadne (mobil, sluneční brýle, čepice…). Zlomilo se to v okamžiku, kdy jsem ve druháku na gymplu vyrazila se školou do Francie a měli jsme vylézt na Eiffelovku. Kamarádka měla tehdy děsný strach a kamarád nás dokola uklidňoval a říkal nám, že si máme město pod sebou představit jako jednu obrovskou stavebnici z lega na koberci. Docela to i pomohlo.

Roky šly dál a já se moc do výšek nedostala. Velká krize ale přišla v okamžiku, kdy jsme se s kamarádkama rozhodly vyrazit na Svatý Kopeček u Olomouce a v tamější zoo vyšplhat na rozhlednu. V docela slušném větru. Dámy a pánové, takhle špatně mi v životě nebylo. Často jsem si říkala, že nechápu, jak někdo může nemoci slézt dolů. Tehdy jsem to pochopila.

Další zlom přišel rok a něco dozadu, kdy jsem začala cestovat s přítelem a jeho bráchou. Přítel má totiž taky strach z výšek a naše první společné vycestování na Stezku v oblacích skončilo někde pod úplným vrcholem stezky. Přišly další a další rozhledny a vyhlídky a já začínala pociťovat opravdový strach, kdy se mi prakticky při každém výstupu klepou kolena, motá hlava a kroutí žaludek. Připočtěte si k tomu můj špatný zrak, na některých místech točitá úzká schodiště, nedej bože taková ta mřížová, a máte paniku a strach jak vyšité.

Nebudu lhát, každá rozhledna je pro mě nadlidský výkon a může za to především můj zrak. Ale víte co? On ten výhled nahoře je tak skvělý! Sice cestu nahoru a dolů musím hodně dlouho rozdýchávat a klepu se jak ratlík, ale to panorama, příroda a hory… to je taková nádhera! Za to všechno to zkrátka stojí a miluju to!

Na závěr přikládám několik fotek.

 

Výhled z Eiffelovky

 

Výhled z bruselského Atomia

Výhled na Domažlice z věže na náměstí

Výhled z rozhledny v olomoucké zoo na Svatém Kopečku

Výhled z rozhledny Šibeník u Nového Hrádku

Rozhledna Březinka, Bernartice u Tachova

Výhled na Plzeň z věže katedrály na náměstí

Výhled z Masarykovy věže v Hořicích

Výhled z rozhledny u Budišova nad Budišovkou

Výhled z rozhledny Vrbice u Doudleb nad Orlicí

Maličká rozhledna v Kosicích

Výhled ze Stezky v oblacích