Book review #3

První měsíc roku 2022 je téměř za námi, a ačkoli proběhlo další zkouškové období a v současné době bojuju s covidem, i tak jsem se pokusila najít si čas na čtení, protože je to zkrátka relax. Dnes vám představím čtyři přečtené knihy – dvě krimi, jedno fantasy a básnickou sbírku českého buřiče.

Leigh Bardugo: Prohnilé město

V minulém knižním přehledu jsem zmiňovala knihu Šest vran, ze které jsem byla nadšená. Prohnilé město je jejím pokračováním, díky němuž jsem si tuhle (zatím) dilogii naprosto zamilovala (a tajně doufám, že asi ani pokračovat nebude, protože by to znamenalo nepěkné věci).

Opět se s našimi šesti vránami vracíme do Ketterdamu. Popravdě mi přišlo, že v tomhle díle byly mnohem více rozvíjeny vztahy mezi jednotlivými postavami, ale také samotné charaktery protagonistů. A některé z nich jsem si opravdu zamilovala. Nemluvě o tom, že na mě vykoukly i oblíbené postavy z Griši, a ta kombinace se šesticí… láska! Pokud sháníte dobré fantasy, u těchto dvou knih zaručeně neuděláte chybu. A nebojte, když nepřečtete autorčinu předešlou trilogii Griša, zas tak moc se asi nestane.

 

Peter May: Karanténa

Peter May je oblíbený autor mojí mamky, a když mě loni poprosila, abych jí v rámci slevové akce na knihy od Hostu koupila Karanténu, kniha zaujala i mě. Jak název napovídá, ocitáme se uprostřed pandemie, která se začala šířit z britského hlavního města. Jsou nalezeny kosti malé holčičky a detektiv Jack MacNeil má za úkol vyšetřit, co se stalo. A přitom se pokusit přežít smrtící pandemii.

Tohle je přesně ta kniha, kterou byste si měli přečíst, pokud nemáte celosvětového dění ještě plné zuby a chcete se trochu víc „vypsychnout“. Vřele nedoporučuju číst před spaním. Ačkoli mi děj přišel dost zajímavý a zpracování čtivé, něco mi tam chybělo. Konec bych očekávala kapku lepší, ale na druhou stranu jde pochopit autorův symbolický záměr.

 

Patricia Gibney: Stará tajemství

Když se mi poprvé dostala do ruky kniha od Patricie Gibney, byla jsem z ní nadšená, jelikož šlo o něco jako severské krimi, které se odehrává v Irsku. A já severské krimi v té době milovala. Sáhla jsem tedy po druhém díle z této série, a to mě dokázalo zcela vyvést z míry – naštvat, a to hodně.

Ke Starým tajemstvím jsem tedy přistupovala s jistou dávkou skepse. Setkáváme se znovu s detektiv inspektorkou Lottie Parkerovou, která dostala na starost další případ brutální vraždy. Víc vám asi k ději říkat nebudu, protože ani o ten mi ve výsledku při čtení nešlo. Dlouho jsem si kladla otázku, proč tuhle sérii dál čtu, když mě postavy i samotný děj relativně vytáčejí. Odpověď byla a je prostá – je to přesně ten styl, který já ráda čtu. A teď nemyslím krimi, ale krátké kapitoly, čtivý a jednoduchý text (a možná jsem se zamilovala do jedné postavy, ale to je vedlejší). Stalo se vám tohle už taky někdy?

 

Stanislav Kostka Neumann: Kniha lesů, vod a strání

Na závěr si dáme chvilku poezie. Stanislav Kostka Neumann je jedním z českých klasiků meziválečné poezie, řadí se mezi tzv. buřiče. V mé hlavě ho najdete pod štítky anarchista a vila na Olšanech. A jelikož se občas ráda vracím do minulosti, rozhodla jsem se přečíst si i něco od něj.

Kniha lesů, vod a strání je sbírkou přírodní lyriky, Neumann zde opěvuje takřka všechno, co v přírodě najdete, lyrický subjekt bloumá krajinou, cítí její sílu. Není to poezie pro každého, ale je to poezie pro ty, kteří potřebují nějaké to milé pohlazení na duši.