Vybrala jsem si, že budu editorka

Krátce před maturitou jsem se ocitla před rozhodnutím, před nímž stojí valné procento středoškoláků – co bude dál. V mém případě jsem se rozhodla pokračovat na vysokou školu. Teprve v maturitním ročníku jsem se dozvěděla o oboru, jenž jsem se nakonec rozhodla studovat – česká filologie se zaměřením na editorskou práci. Pokud jste nečetli mé souhrnné články z celého studia, které naleznete je v rubrice Studium.

O čem jsem ale doposud nepsala, je praxe. Respektive mé editorské začátky v reálném světě, postřehy a první kroky mě jako budoucí editorky. Tak si o tom něco povíme dnes.

V první řadě bych vám možná měla říct, kdo je vlastně editor. Ve stručnosti bych vám představila tři podoby tohoto povolání. 

1. Editor-textolog: Nezasvěceným to hádám nic neřekne. Textologie je (zjednodušeně) část literární vědy, která se zabývá vydáváním starších literárních památek. Editorem je v tomto případě člověk, který pracuje na reedici dané knihy, tj. aktualizuje pravopis, eliminuje chyby z předešlých vydání a podobně. 
2. Editor-žurnalista: Ve většině velkých českých médií je editor člověk, který ví naprosto o všem a musí mít ve všem přehled – nejen že zodpovídá za formální a textovou správnost, ale zároveň podněcuje témata, o kterých se bude psát, přichází s novými nápady a podobně. 
3. Editor-korektor: Tedy člověk, který zodpovídá za celkovou podobu článku, po stránce pravopisné, gramatické, typografické, stylistické, formální – a přesně to jsem v současné chvíli i já a tenhle typ editora je mi také nejbližší.

Dopodrobna vám dnes už neřeknu, jaké pocity se ve mně tehdy na přelomu prvního a druhého ročníku bakalářského studia mísily, nicméně už v prváku jsem se dozvěděla o studentském časopisu, který vytvářejí zejména studenti žurnalistiky na naší fakultě. Neměla jsem odvahu se k redakci přidat, až mě na začátku druháku kamarádka, která tam mimochodem dělala redaktorku, přemluvila – a tak jsem v říjnu 2017 poprvé o sobě začala mluvit jako o editorce.

Neměla jsem nejmenší tušení, co mě čeká, protože na to, co poslední roky jako editorka dělám, nás ve škole moc nepřipravili. Samozřejmě si nesmíte představovat nic extrémně propracovaného, přeci jen jsme všichni – od řádných redaktorů, přes editory až po šéfredaktora – byli pouze studenti. Z hlediska editorů to fungovalo tak, že jsme byli prvními čtenáři článků, starali jsme se nejen o správnost textu, ale také o rubriky, fotky a celkové formátování. Po nás článek četli ještě korektoři, kteří se soustředili pouze na samotný text.

V tomto studentském médiu jsem strávila dva roky. Během těch dvou let mi rukama prošlo hodně článků, nějaké jsem si napsala i sama, a dokonce jsem si vyzkoušela i korekturu tištěného časopisu (primárně jsem editovala články na webu, ale časopis vycházel také ob týden tištěně).

Krátce před mým odchodem mi bylo nabídnuto, zda bych nechtěla dělat vedoucí webu, tedy vymýšlet a rozdělovat články, dohlížet na jejich odevzdávání, mít pod sebou všechny editory a korektory – zkrátka docela velká zodpovědnost. V té době jsem to odmítla, protože jsem se na to vůbec necítila.

Z tohoto časopisu jsem odešla někdy před koncem roku 2019, v té době jsem od června už působila v jiném médiu. Opět jako editorka. V tomto případě nešlo vyloženě o studentské médium – naopak se proti tomuto označení dost vyhrazujeme –, ale valná většina z nás jsme stále studenti. Jak jste již možná pochopili, v tomto médiu působím dodnes.

Dobrý Zprávy jsou web, který se snaží sdílet a šířit pozitivní věci, události. Zkrátka se snažíme ukázat lidem, že na světě je stále něco dobrého. Není to tak jako v předešlém studentském časopisu, kde se nám redaktoři jen střídali, tady to všichni děláme s láskou, myslíme to vážně a každému z nás to dává něco nového do života. Zejména tedy mně.

Za těch dva a půl roku jsem nasbírala víc zkušeností, než se mi mohlo zdát – škola vám toho opravdu moc nedá, pokud chcete dělat editora v tomto slova smyslu. A pevně věřím, že se mi to jednou opravdu bude hodit. Vyzkoušela jsem si nejen editování, ale také psaní článků, správu sociálních sítí a od loňského září také vedení a organizaci týmu. Pamatujete, jak jsem pár odstavců zpátky psala, že jsem odmítla vedoucí pozici? Tak světe div se, v Dobrých Zprávách jsem hlavní editorka a mám pod sebou momentálně tři nesmírně šikovné holčiny. A nebudu vám lhát, neskutečně mě to baví. Baví mě vést tým, i když malý, a přestože jsem docela velká introvertka. Ačkoli mě to někdy dosti vysiluje a stresuje, neměnila bych.

A co tedy vlastně dělám? Kromě editování článků, jemuž se zas tak moc už nevěnuji, sestavuji plány vydávání článků, zodpovídám za náš editorský tým, rozděluji jim práci a komunikuji s redaktory. Na začátku mě ta velká zodpovědnost docela děsila, to vám lhát nebudu. Ale dalo mi to neskutečně moc zkušeností. 

A na závěr – jako editorka jsem si uvědomila několik věcí: 

• Musíte být často nekompromisní. Redaktoři si často mají tendenci dupnout, pokud máte ale nějaké redakční standarty, musíte si dupnout vy. 
• Tím pádem ne každý vás bude mít úplně v lásce.
• Současně ne každý dokáže ocenit to, co vlastně všechno děláte. To se vám stane jen opravdu málokdy, ale když už vás ocení, tak ta pochvala stojí za to. 
• Opakování je matka moudrosti. I když už jste vysílení a opakujete to redaktorům po milionté prvé, oni si to jednou zapamatují (nebo v to alespoň můžete naivně doufat). 
•  Musíte mít přehled o všem. A když říkám o všem, myslím tím opravdu O VŠEM. 
• Jsem neskutečná perfekcionistka. A ono to k tomu povolání asi patří.