František Šmehlík – Slyšet jeleny zpívat

 Po sbírce povídek s hororovou a fantasy tematikou Temné znamení (2015) přichází mladý začínající spisovatel František Šmehlík s knihou, jež nás opět zavede do Moravskoslezského kraje ponořeného do temného mraku. Krimi příběh Slyšet jeleny zpívat (2021) vydaný v nakladatelství Argo je tak pro mě nadějí, že prvotina nebyla jen špatně promyšleným krokem vedle.

 

František Šmehlík pochází z Ostravy, do které také situuje valnou většinu svých textů. Kromě toho také miluje sport, především judo, a jeho vášní jsou knihy. V současné době dokončuje své studium na Katedře bohemistiky na Univerzitě Palackého v Olomouci.

O Františkově literární činnosti jsem se dozvěděla poprvé z vyprávění spolužáků. Tehdy tento mladý autor četl ukázky ze své prvotiny na nějakém posezení. Nedalo mi to a prvotinu Temné znamení jsem si přečetla. Nesetkalo se u mě však s takovým nadšením, jak jsem předpokládala. Mnohdy kýčovité a na sílu vykreslené scény mě dráždily, a přestože jsem knihu dočetla do konce, zanechala ve mně spíše negativní dojem.

Pak jsem se doslechla, že se Františkovi podařilo po letech najít vydavatele pro jeho detektivní román Slyšet jeleny zpívat. Když jsem zjistila, že oním vydavatelem bude právě nakladatelství Argo, vyvolalo to ve mně naději, že příběh bude už mnohem lepší. A do jisté míry také ve výsledku byl.

Krimi román Slyšet jeleny zpívat nás opět přivádí do Ostravy a později i na osadu Helašná – jedná se o dvě ústřední místa celého příběhu. V lese na Helašné je nalezena zohavená mrtvola mladé dívky. Do vyšetřování se ihned pouští mordparta z Ostravy. Vyslýchají místní, seznamují se s prostředím a snaží se celý příběh poskládat dohromady. Zkrátka klasická detektivka.

Něco, co musím Františkovi nechat, je jeho schopnost promyslet celý příběh. Ačkoli mi to přišlo místy až příliš komplikované a zamotané, dokázal vše tak nějak vysvětlit a ukázat, že vše má svou logiku. Plusové body má u mě autor i za prostředí, protože jako rodilá Ostravačka jsem si krásně dokázala představit místa, na kterých se kriminalisté pohybovali. Současně musím uznat, že kniha se četla opravdu rychle a do jisté míry mě bavila.

Tady však má chvála končí.

Má nevyřčená přání byla vyslyšena a na sílu vložených sexuálních narážek a scén bylo v knize opravdu minimum. Nicméně tam pořád byly a stále mi přišly trochu zbytečné. Autorova obliba v hororových a strašidelných příbězích byla také znát v místech, kde se snažil čtenáře šokovat, ve mně to však vyvolávalo spíše hnus a otázku: „K čemu to je dobré?“ Během četby mi několikrát prolétlo hlavou, jak moc autor napodobuje – ať už vědomě, či nevědomě – severské krimi. Ať už brutalitou, motivem drog, motivem znásilnění, ale také celkovou překombinovaností – v knize najdete kromě výše zmíněných také xenofobii, homosexualitu, ale třeba i téma interrupce. Zkrátka příliš mnoho témat a motivů, které ve výsledku mohly vytvořit jeden velký guláš.

Další věc, kterou bych autorovi vytkla, je velké množství postav. A to myslím opravdu velké! Snažil se každé postavě vdechnout nějaký charakter, každou nějak vypíchnout, důsledkem však byl zmatek. Kdo je kdo, to jsem si na sto procent byla jistá až téměř u konce. Nicméně musím pochválit, že postavy jsou opravdu z masa a kostí a nejsou jen figurkami, které v příběhu tak nějak existují a přežívají.

Poslední věcí, která mě při četbě trochu rušila, nicméně nejspíš přispěla k jednoduchému čtení, je opakování slov. Ačkoli děj celého románu není zrovna jednoduchý na pochopení, jazyk byl pravým opakem. Pro někoho to může být plusovým bodem, ve mně to však vyvolalo spíše pocit, že čtu opravdu pokleslou literaturu.

František má určitě co zlepšovat. Myslím si, že talent pro vymýšlení komplikovaných dějových linek a fantazii opravdu má, ale bude zapotřebí, aby jej rozvíjel, vyvaroval se některých přešlapů a urovnal si, co je pro jeho texty důležité a co nikoli.