První měsíc na supportu

V několika článcích za poslední půlrok jsem zmiňovala, že jsem ve fázi hledání si práce. Loni v říjnu jsem dala ve své práci výpověď, protože mě to zkrátka nenaplňovalo, nedělala jsem to, kvůli čemu jsem tam nastupovala, a ani ten kolektiv nebyl dvakrát skvělý. No a po několika měsících zoufání jsem si konečně novou práci našla.


Světe div se, protože já, definice introverta a člověka neschopného komunikovat s lidmi, jsem začala pracovat na zákaznické podpoře. K mému velkému štěstí funguje pouze přes e-mailovou komunikaci a na živém chatu, takže moje fobie z telefonování si hluboce oddychla. I tak je to pro mě ale velký krok do neznáma.

Prakticky na každém pohovoru, který jsem za těch několik měsíců absolvovala, se mě v prvé řadě ptali, proč chci dělat tu a tu pozici, když mám vystudované úplně něco jiné. Chápu, editorka se asi běžně neuchází o administrativní pozice. Doba covidová ale ničemu nepomohla a náš obor je na tom ne zcela dobře, proto jsem se rozhodla, že si práci najdu někde jinde, člověk se nějak zkrátka uživit musí.

Je to vcelku úsměvné, protože před necelým rokem jsem kamarádce poslala inzerát na jednu pozici a doslova ji musela dokopat, aby tam napsala. O několik měsíců později se situace obrátila a ona mi poslala nabídku na jinou pozici, ale ve stejné firmě. Zkusila jsem to, i když jsem už ani nedoufala, že by to vyšlo.

A ono vyšlo.

A tak jsem na konci června absolvovala třídenní školení, ze kterého mám hlavu jako pátrací balon ještě dnes, a na začátku července začala plně pracovat. Fungujeme na čtyřhodinové směny (ráno, odpoledne, večer) po celý týden (i během víkendu) a kromě samotné komunikace se zákazníky řešíme také reklamace. Mám za sebou první měsíc a zatím mě ta práce dost baví.

Hodně lidí se divilo, že do něčeho takového jdu. Jsem totiž dost vztahovačná a někdy poměrně rychle vyletím, ale kupodivu, když na vás někdo křičí přes chat nebo vám nadává v e-mailu, celkem rychle se naučíte, že na vás daný člověk vůbec nemůže. Takže se nad takovými lidmi často už jen bavím.

Práce s lidmi bude vždy náročná, ať už s nimi přijdete do kontaktu přímo, nebo jen online. Není směna, abych se nad něčím, resp. někým nepozastavila a nepomyslela si, jak je česká a slovenská nátura opravdu nedozírná. Stále to ale vyvažují tací, kteří nakonec dokáží uznat vlastní chybu, slušně se omluvit a nevyhrožují vám ve druhé zprávě Českou obchodní inspekcí.

To bylo jen stručně k tomu, jaký byl můj první měsíc na zákaznickém supportu. Pevně doufám, že mi tahle práce vydrží, protože mě zatím opravdu baví a jsem ve skvělém kolektivu. Tak mi držte palce!

Komentáře

  1. Veľmi sa teším, že ti to vyšlo a strašne ti držím palce aby sa ti darilo. Som ti vďačná, že si ma vtedy k tomu dokopala. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je ta nejlepší práce v zákaznické podpoře! :D Z telefonování mám taky neskutečný strach, přesně jak píšeš, introverti si na to moc nepotrpí. :D Jsem moc ráda, že tě to baví. To je hlavní!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky