Book review #8

Červen skončil, léto je tady. Pro mnohé to znamená více času na čtení, u mě to ale asi nikdy takhle nefungovalo. Už červen byl takový mírnější a přečetla jsem pouze čtyři knihy, přičemž ještě jednu jsem se snažila také pokořit, ale nakonec ji najdete až v příštím book review. Teď už ale ke knihám za červen.

 

Darek Foks: Svatební pizza

Tuhle sbírku povídek od nakladatelství Protimluvy jsem dostala na loňském Světu knihy jako dárek k nákupu jiné jejich knihy. Jedná se o první do češtiny přeloženou sbírku polského autora, což mě popravdě dost nadchlo, protože jsem si zrovna v té době pohrávala s myšlenkou, že bych si ráda rozšířila obzory v oblasti polské literatury.

Zcela upřímně vám ale musím přiznat, že moc nevím, o čem tahle kniha byla. Jsem zvyklá, že mívám s četbou občas problém, ale tuhle útlou publikaci jsem měla rozečtenou několik měsíců a stále jsem se do ní nemohla dostat. Celé je to psáno básnickým jazykem a autor dává prostor pro to, aby si čtenář každou povídku četl vlastním úhlem pohledu. A to je možná ve výsledku to, co můj zážitek z četby pohřbilo. Nevím, možná se za pár let ke knize znovu vrátím.

 

Alena Mornštajnová: Listopád

Mnohými milovaná Alena Mornštajnová donutila čtenáře netrpělivě čekat na svou knihu Listopád, která nám slibovala pohled do Československa, v němž neproběhl převrat a sametová revoluce 1989. Knihy od Mornštajnové příliš nemám v lásce, nicméně tady mě téma zaujalo.

A taky jsem se dočkala menšího zklamání – i když, jak říkám, její tvorbu příliš neobdivuju. Už jen jména protagonistek (Maja a Magda) mě přiváděly do situace, kdy jsem si jejich dějové linky pletla. Knihu jsem musela začít číst na druhý pokus, protože, jak je Mornštajnové vlastní, se děj začne rozjíždět až téměř na konci. Vypravěčkami jsou opět dvě ženy, což pro mnohé může být pozitivem, já už si ale říkám, že po všech těch románech z pohledu žen by mohla přijít nějaká změna. Ve výsledku mě Listopád spíše nezaujal, očekávala jsem od něj mnohem více. Každopádně věřím, že si najde spoustu zarytých čtenářů.

 

Jakub Marek: Podzemí slov

K této knížce se vyjádřím jen velice stručně, protože obsáhlejší recenzi najdete 12. července na webu Čteme české autory. Podzemí slov vydalo nakladatelství Pointa a jde o literaturu faktu. Autor prostřednictvím krátkých příspěvků/textů proniká do podzemí češtiny a vysvětluje zejména etymologické aspekty některých slov a slovních spojení.

Dle mého názoru tyto texty jako kniha nefungují. Domnívám se, že patří na blog, už jen kvůli stylu, jímž jsou psány. Rovněž autorovi nedokážu odpustit určitou ortodoxnost v jeho názorech, chuť poučovat druhé a místy chabý pokus o humor. Věřím, že neerudovaní by si v knize zálibu najít mohli, nicméně pro mě, studovanou bohemistku, nepřinesla nic nového.

 

Colleen Hoover: Bez naděje

Rozhodla jsem se také pustit do další knihy od Colleen Hoover, zejména kvůli její audio podobě, již namluvila Veronika Khek Kubařová, jejíž hlas mám moc ráda. Bez naděje vypráví příběh Sky, která vyrůstá se svou adoptivní matkou, učí se doma a celý život strávila bez moderních technologií. Povede se jí ale přemluvit mámu a na poslední (maturitní) ročník nastupuje na střední školu a hned první den se seznámí s Holderem. To odstartuje vlnu událostí a návratů z minulosti.

Vytknout musím pomalé tempo knihy – rozjezd byl vcelku nudný, chvílemi jsem si říkala, jestli knihu chci vůbec dočíst, když se děj konečně rozjel, i tak podle mě stále ubíhal pomalu. Romantická zápletka je místy opravdu kýčovitá, autorce ale tento nešvar odpustím, protože jinak mě děj opravdu zaujal (a vyděsil).