Book review #5

Během měsíce března jsem se přesvědčila o tom, že z nějakého důvodu právě vždy v březnu přečtu nejvíc knih. Bylo tomu tak loni, předloni a zatím i letos. Máme tady další book review, které bude tentokrát trochu rozsáhlejší, protože nás čeká sedm přečtených knih.

Jiří Kratochvil: Truchlivý Bůh

Jiřímu Kratochvilovi jsem se už od přednášek ze současné české literatury vyhýbala jako čert kříži, protože se jednalo o oblíbence našeho přednášejícího. Na přelomu února a března mi ale psala kamarádka, že mají povinně do školy číst právě Truchlivého Boha, a tak jsem si řekla, že to zkusím taky.

Vysvětlit vám, o čem Truchlivý Bůh vypráví, je trochu složité. Proč? Protože postmoderna. Sledujeme příběh brněnského knihovníka, kterému se stane opravdu zvláštní věc. A sledujeme také dění v celé jeho rodině. Abych vám to vysvětlila – postmoderna je zkrátka úplně všechno a zároveň nic. Čekat vás bude často chaos, aluze, absurdita, útržkovitost a humor podobný Milanu Kunderovi (což je jediná věc, kterou jsem autorovi neodpustila a neodpustím!). V tom všem zmatku ale dojdete k filozofickému východisku, jež si každý formujete podle sebe. Tuhle útlou knížku doporučím spíše fajnšmekrům, pro běžného čtenáře to asi nebude nic záživného a snáze pochopitelného. Pro mě to ale své kouzlo mělo.

 

Anne Frank: Deník

Jestli je něco, čemu se snažím vyhýbat víc než čert kříži, je to tematizace druhé světové války. Deník Anne Frank je ale výjimkou, protože se jedná o autentické vyprávění (a tak trochu mě k tomu dokopala kamarádka). Anne Frank vypráví o životě v úkrytu, o každodennosti, o svých pocitech a postupně sledujeme, jak se z malé holky stává dospěle přemýšlející dívka. Člověka až mrazí, když si uvědomí, že se jedná o reálné zápisky.

 

Jozef Karika: Trhlina

Trhlina byla jistou dobu fenoménem, tudíž jsem se jí obloukem vyhýbala. Po letech jsem si na ni ovšem vzpomněla a řekla si, že jí dám šanci. Očekávala jsem napětí, husí kůži, mrazení… a nakonec jsem knihu dočítala se smíšenými pocity.

Trhlina beletrizuje jednu z největších záhad našich slovenských sousedů – záhadná mizení lidí v horské oblasti. Hlavní hrdina nalezne staré dokumenty a výpovědi k případu zmizení jednoho muže a na svém blogu se je rozhodne zveřejnit. Tím dá věci do pohybu. Má očekávání byla opravdu velká. Ve výsledku si ale říkám, že to bylo velké zklamání. Ani nedokážu přesně popsat, co mi na knize tak vadilo, jsem z ní ale rozpačitá. Máte to někdo podobně?

 

Jiří Hájíček: Plachetnice na vinětách

K próze Jiřího Hájíčka jsem se dostala díky úžasné knihovnici z hradecké zvukové knihovny. Plachetnice na vinětách je svým způsobem obyčejný příběh, nicméně si vás nejspíš získá. Vypráví příběh docentky literatury, která se rozvádí se svým manželem, dojíždí za nemocnými a starými rodiči do Českého Krumlova a prožije krátký letní románek. Kniha je plná smutku, to nepopřu, je ale i plná reálného života. Stylem mi trochu připomněla sérii od spisovatelky Gill Sims.

 

Martin Moravec & Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku

Není to tak obyčejná kniha, jelikož se jedná o sérii rozhovorů právě s panem profesorem Vladimírem Benešem, jenž je uznávaným českým neurochirurgem. V rámci těchto rozhovorů se věnuje dopodrobna prakticky každému detailu své profese a je rozhodně zajímavé, avšak místy i značně děsivé, se dozvědět více o práci neurochirurga a některých zákrocích.

 

Julie Caplin: Pekárna v Brooklynu

V březnu také nastal čas na volné pokračování Kavárny v Kodani a na chvíli relaxu. Pekárna v Brooklynu je další milý a romantický příběh z pera Julie Caplin, scénářem prakticky stejná jako předešlá kniha. S protagonistkou Sophií se dostáváme do Brooklynu, do bytečku nad roztomilou a dortíky obsypanou pekárnu. Sophie si přijela do Států léčit své zlomené srdce a ochutnat spoustu dobrého jídla.

Jak jsem už zmínila, sérii od Julie Caplin hodlám přečíst celou, ačkoli jsou všechny její knihy nejspíš naprosto totožné, je na nich něco kouzelného a něco, co mě nutí číst dál a dál. Neskutečný oddech, pohoda.

 

Dmitry Glukhovsky: Metro 2033

A aby byl svět v rovnováze, muselo přijít taky něco trochu strašidelného. Metro 2033 jsem začala číst už před lety, nicméně mě to nebavilo, a tak jsem se po letech do četby pustila znovu, přestože se nejedná o můj oblíbený žánr. Ale kdy jindy je ten správný čas si přečíst něco postapokalyptického z prostředí přeživších v moskevském metru, zatímco je celá planeta zpustošená třetí světovou válkou a jadernými útoky? A ještě ke všemu, když je to příběh odehrávající se jen nějakých jedenáct let v budoucnosti? Pokud máte hrůzu v očích a saháte si na čelo, paní knihovnice vypadala při mém požadavku podobně.

Ačkoli je tato série hodně čtenářsky oblíbená, její první díl mě zas tolik nebavil. Uznávám, že příběh je hodně dobře napsaný, propracovaný, nicméně mi místy přišel opravdu zdlouhavý, nudný a začal mě bavit až téměř ke konci. Šanci dám i dalším dvěma dílům, tak doufám, že mě nezklamou.